Zdravotník a pacient jako partneři? Utopie, nebo nezbytnost?

1. 6. 2015 Články štítky: , 10 komentářů

imagesNení tajemstvím, že základem úspěšné terapie nemocí je dobrý vztah mezi pacientem a lékařem. Pacienti, kteří se aktivně zapojují do svojí terapie, zůstávají zdravější, v nemoci se rychleji zotavují a žijí déle. Jistotou úspěšného vyléčení proto není ani sebelepší lékař, který správně určil diagnózu a navrhl terapii, pokud nezíská důvěru pacienta, který bude mít vůli správně navrženou terapii dodržovat.

 

 

Fakta o spolupráci mezi pacientem a lékařem

  • Dodržování předepsané terapie je přímo ovlivněno množstvím času, který efektivně stráví lékař s pacientem.
  • Až 80 % pacientů se schizofrenií nedodržuje léčbu.
  • U terapie statiny se uvádí míra přerušení terapie během prvního roku na úrovni 15 až 60 %, podobně tomu je i u antihypertenziv, kde je vyzvednuto méně než 50 % předepsaných léků.

Můžeme příčiny nedostatečné spolupráce hledat pouze na straně pacienta? Rozhodně ne. Řada lékařů totiž setrvává v paternalistické roli a nerada připouští, že pacient se musí stát partnerem v léčbě, jak detailně popisuji ve svém blogu Lékaři se neumí chovat, na aktuálně. Má-li se stát pacient partnerem, musí mít dostatek informací o nemoci a o všem, co s její léčbou souvisí.

Nedostatek času a zájmu komunikovat

surgeon-2-391476-mČeská realita je děsivá. Na pacienta má lékař zpravidla několik minut, během kterých stihne bezpečně jen pročíst laboratorní výsledky a předepsat další léky a vyšetření. Pacient běžně odchází z ordinace znejistěn, mívá celou kupu nezodpovězených otázek. Postrádá informace o nežádoucích účincích předepsané terapie a doporučení prostředků přírodních postupů, včetně dietoterapie. Pravidelně mě například kontaktují pacienti, kterým byl předepsán Warfarin a kterým bylo nařízeno omezit příjem vitamínu K, případně vůbec nejíst zeleninu. To, kde se vitamín K nachází, jak mají zeleninu nahradit a jak si sestavit jídelníček, si mají pacienti zjišťovat sami. Dostupné kvalitní zdroje informací nejsou.

Zájem o vlastní terapii je vnímán jako nežádoucí

Jedinci a občanské organizace volající po právu spolurozhodovat o své zdravotní péči. Pokládají dotazy, vyžadují individualizaci. Šmahem bývají řazeni mezi aktivisty, hlupáky a (v tom nejlepším případě) problematické pacienty.

Zájem o individuální zdravotní péči, o přizpůsobení doporučených zákroků a postupů stavu a přáním jednotlivce, se v posledních letech opět setkává s nepochopením. O tom, co je nejlepší pro nás všechny bez ohledu na naše vlastní pocity, znalosti a zdravotní stav jenom samotní experti. Moudré hlavy například rozhodly, že pro všechny děti je úplně nejlepší narodit se v nemocnici pod dozorem lékaře a každých pár týdnů podstupovat očkování, jež je v rámci EU svým rozsahem zcela výjimečné a za jehož odmítnutí hrozí významné tresty.

Spontánní vyléčení rakoviny navzdory prognóze

Radical+Remission—3-20+@+5-30pm(Radical Remission: Surviving Cancer Against All Odds)

Nezbytnost spolupráce mezi terapeutem a pacientem, obrovský význam převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví, aktivní zapojení do terapie u nemocných rakovinou popisuje ojedinělý celosvětový průzkum Dr. Kelly Turner, PhD, která v rámci svojí dizertační práce rok cestovala po světě a dokumentovala případy spontánní terapie rakoviny.

Mezi lidmi se to hemží neuvěřitelnými příběhy zázračně vyléčených pacientů, kterým bylo odborníky předpovězeno několik posledních měsíců života. Mnoho lékařů se v průběhu své praxe se spontánním vyléčením setká. Dr. Turner, profesně sledující onkologické pacienty, se sama a ve svědectvích svých kolegů setkávala s případy zázračného vyléčení nádorového onemocnění. Šokujícím pro ni bylo zjištění, že spontánně vyléčení nejsou sledování. Vědci ani lékaři jejich případy nestudují, protože je nedokáží pochopit. Mimo analyzování individuálních příběhů neexistovala možnost, jak zjistit, co tyto pacienty zachránilo.

K vyléčení je třeba více než jen terapie

activeDr. Turner navštívila deset zemí, sesbírala názory 50 holistických terapeutů a přes stovky příběhů spontánně vyléčených jedinců. Vedle osobních rozhovorů prostudovala ještě přes tisíc případů spontánního vyléčení. Za spontánní vyléčení rakoviny Dr. Turner považuje vyléčení bez konvenční medicíny anebo vyléčení terminálních stádií nemoci, u kterých konvenční medicína zklamala.

Autorka se setkala s desítkami nejrůznějších postupů, které jednotlivci používali, ale devět z nich se neustále opakovalo v mnoha z jednotlivých příběhů. Devět možností léčby Dr. Turner detailně popisuje v knize. Podle očekávání mezi společné úspěšné protinádorové strategie patří úprava stravy a pravidelný pohyb, ale základem vyléčení u většiny případů bylo i převzetí kontroly nad svojí terapií.

Kniha nevybízí k odmítání klasické terapie, ale radí, jak ji významně podpořit anebo nahradit, když není úspěšná. Všechna doporučení jsou reálná, finančně nenáročná a většina sledovaných jedinců v nějaké míře kombinovala většinu z devíti popsaných metod.

Podpora namísto řízení terapie

Female doctor seeing a patientZdraví je především zodpovědností jednotlivce, úkolem zdravotníků je jeho snahu podporovat. Pacient se může cítit lépe po předepsaných pilulkách, po kuličkách cukru, po omezení cukru v jídelníčku, po masáži, po přestěhování se do lesa anebo po mnoha dalších změnách či kombinaci čehokoliv z uvedeného. Lékař by měl být schopen pacienta tolerantně vést a pouze uhlídat postupy, které by jej mohly ohrozit.

V naší rodině dodnes s vděkem vzpomínáme na úžasného pediatra, kterého jsme navštěvovali s dětmi v Německu. Nebyl žádným zastáncem alternativ, ale pohodově respektoval preference a zkušenosti svých pacientů. Děti prohlédl, v případě potíží navrhl terapii, ale vždy si i vyslechl alternativní postup, který jsme sami navrhli, a ve všech život neohrožujících stavech, což byly všechny, odsouhlasil přednostní vyzkoušení našeho postupu. Ať už to byly umebošky na bolení bříška, homeopatika na nachlazení anebo jen vyčkávání při zvýšené teplotě.

Respektování individuálních zkušeností a přání

V současném světě zdravotní péče není třeba, aby každý z nás souhlasil s terapeutickými rozhodnutími jiných. Je třeba přestat vnímat sebe samotné jako stroje, jež potřebují jednotnou příručkovou opravu, a posunout se k holistickému přístupu, který upřednostňuje individuální terapii, jež respektuje nejen výsledky studií z PubMedu, ale i zkušenosti a přání klienta a pacienta.

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej ostatním.

Zdravé zprávy emailem

10 komentářů: “Zdravotník a pacient jako partneři? Utopie, nebo nezbytnost?”

  1. Miroslav Kmeť napsal:

    Trafila ste to veľmi pekne. Je veľkým problémom, že veľa doktorov u nás lieči choroby a nie pacientov. Otázne ostáva, budú mať doktori čas sa bližšie venovať pacientom?

    Nezávisle na tom, niektoré spôsoby sú jednoducho aplikovateľné, akurát to chce trochu ochoty.

  2. Jitka napsal:

    Poznala jsem se tam, jelikož před pár lety mě jedna lékařka nazvala problémovou. Moje problémovost spočívala v tom, že jsem odmítala naprosto zbytečně užívat hormonální antikoncepci, když “ji dnes přece bere každá moderní žena” (navíc jsem měla potvrzeno genetickým vyšetřením, že hormony nejsou pro mě to pravé ořechové – bohužel i to dnes gynekologové bagatelizují). Nakonec jsem od té doktorky odešla, protože jsem měla pocit, že by u mě coby zdravé osoby velmi ráda našla nějakou nemoc, kterou by mohla “léčit”.

  3. Zuzka napsal:

    Mám vaši práci moc ráda a váš životní postoj je mi blízký, v tomhle si však dovolím nesouhlasit. Aby pacient mohl být klientem a rozhodovat o svém zdraví, musí disponovat nějakou inteligencí, selským rozumem či jak to nazvat. Rádi žijeme v představách, že jsou si všichni rovni a ráda bych, aby všichni smýšleli jako já, vy, čtenáři těchto stránek… Ale i když máme na podobných webech pocit, že je nás dost, je nás minimum. Většina obyvatel ČR smýšlí úplně jinak. Je to tvrdé, ale je to tak. A myslím si, že směr vše pro pacienta, doktoři jsou špatní, není správný. Doktoři by měli být empatitčtí a vycítit, kdy mohou nechat udávat tón pacienta, ne každý to umí, bohužel většina pacientů neví, co si s takovou “svobodou” počít a neumí s ní nakládat.

  4. Dobrý den, díky za Vaše vyjádření, jen si dovolím vysvětlit možnou nepřesnost: v žádném případě sama nevyjadřuji, že doktoři jsou jen špatní. Margit

  5. hanka napsal:

    Milá Margit, máte pravdu. Ovšem dovolím si Vám zprostředkovat pohled lékaře – nepracovala jsem nikdy v ČR, jen v cizině – většina pacientů není schopna ani ochotna se do té samostatnosti pouštět. Vyžaduje to informovanost, spolu/zodpovědnost a vlastní investici energie. S radostí jsem vítala takové aktivní pacienty, ale bylo jich jako šafránu. (A to jsem prý pracovala v zemi, kde jsou lidé aktivnější pacietni než v Čechách…).

  6. Paní doktorko, moc díky za doplnění pohledu z Vaší profesionální strany. Sama jako hlavní problém nevidím nutit nyní všechny pacienty do samostatnosti, ale snažit se jednat takto s těmi, kteří zájem mají. Margit

  7. rosta napsal:

    těch samostatných nebude přibývat, když stále se setkávají s lékaři kteří si do toho nechtějí nechat mluvit. je dost lidí kteří si to sice uvědomí, ale to už je pro ně pozdě. navíc mají kolem sebe rodinu, která je většinou stejná jako byli oni sami a pak od svých nejbližších uslyší …ale pani doktorka říkala, že… takže začít se léčit sám je vlastně veliký risk, ne každý člověk na to má a jeho lékař mu k tomu nepomůže. spíše naopak… pozdrav rosta

  8. Jana Procházková napsal:

    Vážená paní Margit, právě procházím konkomitantní chemoradioterapií po operaci karcinomu tonzily HPV+, je mi 53 let. O alternativách jsem pročetla naprosto vše, vyzkoušela mnohé, avšak standartní léčbu jsem se neodvážila odmítnout, na lékaře, sestry si nemohu stěžovat, informací mám dost, tedy vyjma stravy, říkají, že mám jíst vše, nač mám chuť(tedy nyní není moc toho, na co bych měla chuť :)) 23let nekouřím, dva roky abstinuji, o stravování přemýšlím, pěstuji svou zeleninu, chováme ovce, slepice, králiky.Můj dotaz zní. Myslíte, že si mám knihu v angličtině pořídit? Bude mi přínosem? Velmi mne zajímá devět zmíněných možností léčby v knize uvedených. Předem děkuji za odpověď Jana
    PS zvažuji poradu s vámi nad mým jídelníčkem, co si o tom myslíte?

  9. Dobrý den Jano, podle toho co píšete víte o zdravé výživě dostatek a máte kvalitní zdroje, což je skvělé i je bezva, že jste spokojená s klasickou lékařskou péčí. Jak hlavní doporučení proto pro Vás vidím pořízení si a pročtění knihy, je skutečně výborná a může být propěšná i pro kohokoliv ve Vašem okolí, nejenom při terapii nádorového onemocnění. Držím pěsti ať se daří, Margit

  10. Olga napsal:

    Žiaľ, skôr ako tému na zamyslenie ju mnohí berú do ruky ako kladivo, ktorým sa (pomyslene) oháňajú po lekároch. Niekoľko výhrad voči knihe:
    Nedôveru vo mne vzbudzuje, že remisiu hodnotí psychoterapeut, nie lekár, remisia nie je presne definovaná, dokonca diagnóza rakoviny nie je exaktne potvrdená, pacienti nie sú sledovaní dlhšiu dobu. Výsledkom interview je 75 odlišných prospešných “vstupov”, z ktorých zvláštnu pozornosť si z nich zaslúži 9 (a sú to, myslím, ozaj dobré rady).
    Nechcem dielo “zatratiť”, ale rozhodne patrí skôr do kategórie “teóriu produkujúcich” case-reportov, než exaktný dôkaz o .. vlastne o čom? Že klasická medicína je škodlivá? To asi nebol cieľ. Že platí nielen v: “zdravom tele zdravý duch”, ale aj naopak? Podľa mňa áno a to vieme dávno, ale uchopiť to a dať do života, to je už ťažšie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *