Chybí nám pohoda

Mnozí už skvěle jíme, dostatečně se hýbeme, ale často mezi tím vším jen běháme. Co nám chybí, je pohoda – užívání si jídla, těla a života, zpomalení.

Když jsem před více než třiceti lety začala profesně propagovat zdravou stravu, byli její jedlíci často vnímáni jako podivínští asketové z jeskyní, kde zobou zrní. A fakt je, že mnozí propagátoři zdravé výživy jako základ jídelníčku zrní doporučovali. Pamatuji si i na časy makrobiotických kurzů, jejichž zakladatelé tvrdili, že konzumace samotné rýže – samozřejmě té celozrnné – je ten nejvyšší cíl zdravé stravy. Pak přišly doby nesmyslných módních diet – od kapustové přes krevní skupiny a acidobazickou rovnováhu až po dělení živin od sebe. Mezitím proběhla éra vytrhávání živin a energie z kontextu potravin, propagace nesmyslných dietních produktů a démonizace skutečného jídla, od másla až po vajíčka. Přitom jediné, co všem prospívá, je jíst skutečné jídlo, vnímat a respektovat potřeby svého těla. Jak zde už desítky let vysvětluji a ze setkávání s vámi i vím, stále více z nás výživu takto zvládá.

Už skvěle jíme a hýbeme se

Podobně jako ke skutečnému jídlu se mnozí z nás už dostali i k pochopení prospěšnosti péče o sebe a dostatku pohybu. Běháme do fitka a někteří i maratony, jiní jezdí na kolech, taháme závaží a poskakujeme v intervalech mezi cviky. Pak se uběhaní večer sklátíme v lepším případě do postele, v horším znovu k obrazovkám – v lepším případě k něčemu pohodovému, v horším a mnohem běžnějším k další práci nebo bezmyšlenkovému hltání zbytečného, děsivého a stresujícího obsahu.

Už je jasné, co nám v tom běhu mezi prací, prospěšným pohybem a jídlem chybí? Pohoda! Někteří z nás dokonce zvládají stres i bez jídla. Rozhodnou se pro prospěšné postění se, jenže namísto užívání si ho jen hladoví ve stresu mezi tou prací a pohybem. A to vše se kumuluje o svátcích.

„Vánoční pohoda“

Zrovna svátky jsou propagovány jako dny pohody, ale ve skutečnosti mnozí z nás zrychleně běhají týdny před nimi a přes svátky v běhu pokračují nebo už jen zničeně padnou k přeplněnému jídelnímu stolu. Je přeci třeba zvládnout deset druhů cukroví, dvacet večírků a nákupy desítek dárků! Skutečně? Jasně, že ne, a všichni to tak nějak víme, jen se honíme za zažitými představami jiných. Zpomalme, zamysleme se, co si přejeme, co nám prospívá, jak nejvíce prospějeme našim nejbližším.

Co doporučuji? Pohodu, přírodu a přátele!

Skoro jistě nám i naší rodině a blízkým více než desítky druhů cukroví a dárků prospěje setkávání, pobyt na čerstvém vzduchu a pohoda. A tato doporučení lze dokonce i kombinovat! S přáteli můžete před usazením se u stolu s cukrovím projít zahradu nebo park. S partnery a dětmi se můžete po ránu proběhnout ve sněhu naboso, a tak přidat ještě i prospěšné otužování, po něm třeba uklidňující masáže chodidel. Večery lze zkusit trávit společnými hrami, čtením nebo jen povídáním při svíčkách. Běžně bohatší sváteční jídla můžete střídat s odlehčujícími polévkami.

Co tím získáme?

Přerušíme chronický stres a nekonečné přejídání, snížíme chronicky zvýšené hladiny kortizolu a inzulinu, podpoříme zlepšení spánku, regulaci glykémie a spalování tuků ze zásob. K tomu všemu získáme venku i nějaký vitamín D, který hraje zásadní roli v rozvoji a údržbě kostní tkáně, svalů, imunity, regulaci a ochraně před srdečními a onkologickými onemocněními. Kdo by to nechtěl?

S přáním pohodových svátků, Margit