Více než sto let byli obézní lidé nuceni počítat kalorie. Terapie obezity byla postavena na jednoduchém doporučení: jezte méně a více se hýbejte. Nastal boom dietních potravin a nějakou dietu držel každý druhý. A spolu s tím došlo k největšímu rozvoji obezity a souvisejících chorob.
Studie potvrzují, že více jak u 80 % dietujících se s časem hmotnost znovu zvyšuje. Proč? Dlouhá léta se tento jev vysvětloval jejich lenivostí a hloupostí. Je ale skutečně pravda, že jsou miliony lidí s totožnou zkušeností prostě jenom hloupí? Není problém v samotném tvrzení, že prostým sčítáním a odčítáním kalorií zhubneme?

Odborně se označují i jako „nonnutritive sweeteners“, protože nemají žádný výživový přínos. K čemu tedy jsou? Proč se přidávají do potravin a proč je jíme? Před několika desítkami let přišly na svět jako řešení pro diabetiky a obézní. V následujících letech narůstalo jejich použití ve vyspělých zemích, stejně jako vzrůstaly počty lidí s obezitou a cukrovkou.
Studie o přínosu pro obézní a diabetiky nedokládají jednoznačný zdravotní přínos. Narůstá počet studií, které naznačují možná rizika.

Najít souvislost mezi akutními trávicími potížemi a třeba salátem nebo salámem, který obsahoval bakterie salmonely, je zpravidla relativně snadné. O mnoho těžší je najít jednoznačnou souvislost mezi nádorovými nemocemi, poruchami imunity anebo psychiatrickým onemocněním a třeba přejídáním se cukty nebo koktejlem potenciálně toxických látek a jejich metabolitů, které konzumujeme nebo přijímáme jiným způsobem po dlouhá leta.
Jedná se například o konzervanty z kosmetiky a jídla, dusitany ze salámů a rezidua hormonální antikoncepce z vody. Uvedené vlivy působí dlouho a jsou mnohočetné. 

Posedlost štíhlostí, přehnaná honba za zdravím a výčitky svědomí, držení diet, excesivní cvičení, obezita, nedostatek pohybu a nemoci související s nezdravým stravováním. To jsou stavy, které denně řeší miliony obyvatel vyspělých zemí.
Za dietní potraviny a hubnoucí prostředky, dietní guru a vzorové jídelníčky utrácíme miliardy, ale přesto stále častěji řešíme poruchy příjmu jídla. Proč? Co je v souvislosti s jídlem zdravé a jak předcházet narušení vztahu k jiídlu?

Stále mnoho zdravotníků jako hlavní příčinu obezity uvádí nadbytek jídla a nedostatek pohybu, a to i přestože, studie opakovaně potvrzují, že terapie založené na snižování kalorií a přídavku cvičení nejsou nijak dlouhodobě úspěšné.
Dr. Jason Fung nesouhlasí. Svá tvrzení, proč omezování kalorií neřeší problém a doporučení, jak efektivně obezitu řešit detailně vysvětluje, dokládá na studiích a vtipně zde ve videu předává dalším lékařům.

Proč není obezita způsobena nadbytkem jídla a nedostatkem pohybu? Jaká překvapivá potravina má nejvíce nasycených tuků a proč se jich stejně není třeba bát? Které potraviny obsahují nejvíce mikroživin a proč zejména ženám prospívá vyšší hladina cholesterolu?
Doktorka Zoë Harcombe vystoupila na Public Health Collaboration Conference 2016 v Anglii s přelomovou prezentací k oblasti zdraví a výživy. Ve svém vystoupení s přesností profesionální matematičky bourá mnohá dnes stále běžně předávaná výživová tvrzení.

Strategie snižování množství přijatých kalorií byla během několika posledních desetiletí zkoušena nesčetněkrát a téměř pokaždé zcela selhala. Naopak půst dokázal tam, kde snižování kalorií neuspělo, pomoci. Ptáte se proč? Stručná odpověď zní, že prospěšné hormonální změny, které nastávají při půstu, jsou při konstantním příjmu potravy zcela vyloučeny. Je to právě ona občasnost půstu, která z něj činí efektivní nástroj a zároveň předchází vzniku inzulínové rezistence.

Co když přejídání není příčinou tloustnutí? Co když je to tloustnutí, co způsobuje přejídání? Čím více kalorií uložíme v tucích, tím méně jich putuje v krevním řečišti, kde mají uspokojovat různorodé požadavky těla.
Podíváme-li se na to z této perspektivy, jedná se problém jejich distribuce: máme tedy nadbytek kalorií, které se nacházejí na špatném místě. A v důsledku toho pak tělo potřebuje zvýšit příjem kalorií. Jsme tedy hladovější, čím jsme tlustší.

Cukrovka druhého typu je typická civilizační nemoc. Je to zdravotní problém ke kterému se spolehlivě dopracujeme nezdravou stravou a sedavým způsobem života. S tím, jak stále více nezdravěji žijeme, logicky stoupá i počet postižených cukrovkou.
Pacient s nejlehčí formou diabetu stojí pojišťovnu 130 až 140 tisíc korun ročně a přitom primární prevence cukrovky je levná a jednoduchá. Nemoci lze ve většině případů předejít a je léčitelná.

Je pokrytecké vyčítat rodičům, že neučí děti zdravě jíst, když mnozí z nich jsou nuceni žít v prostředí, které vybízí k opaku. Obezita není znakem slaboduchosti postiženého, ale především jeho genetické předurčenosti k úspornějšímu metabolismu a omezeným schopnostem odolávat nabídce. Pro mnohé dospělé a ještě více dětí je čím dále obtížnější doplavat v moři sladkostí k mrkvi.
Text vysvětluje a na grafech dokládá možné příčiny našeho nedobrovolného tloustnutí.