EU: aktuální informace od rizik glyfosátu až po TTIP

13. 10. 2016 Články štítky: ,

RNDr. Pavel Poc

RNDr. Pavel Poc je europoslanec za ČSSD a v Evropském parlamentu místopředseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, který se na české, především pak evropské úrovni zasazuje o důležitá témata spojená nejen se zdravým a kvalitním životem. Už roky prosazuje zastavení nárůstu kontaminace životního prostředí a potravinového řetězce chemickými látkami. Dnes budeme probírat kontroverzní témata a aktuální postoj EU k nim – od rizik použití herbicidu RoundUp až po jednání o transatlantické dohodě mezi USA a EU.

Celosvětově nejpoužívanější herbicid a rizika pro nás

Pavle, už jsme spolu probírali semínkový zákon a v posledním roce sleduji Tvé aktivity týkající se glyfosátu. Můžeš prosím vysvětlit, proč se tématu intenzivně věnuješ?

Již více než pět let se zabývám epidemií rakoviny v EU, je to jedno z mých prioritních témat. Za úspěch považuji písemnou deklaraci Evropského parlamentu o boji proti rakovině tlustého střeva nebo zavedení programu adresného zvaní, které bezesporu umožnily koordinace v rámci tak zvané Jihlavské iniciativy, dále zavedení tradice Evropských dnů kolorektálního karcinomu v Brně, případně uvedení špičkového českého pracoviště IBA MUNI do Evropských projektů týkajících se boje s rakovinou CanCon. Takže ani tak nejde o nějakou oddělenou aktivitu týkající se jenom glyfosátu, ale věnuji se karcinogenům obecně. Navíc jsem v rámci své politické skupiny evropských socialistů a demokratů zodpovědný za chemickou legislativu EU, je proto logické, že dlouhodobě sleduji dění kolem glyfosátu, který byl minulý rok označen mezinárodní agenturou WHO pro výzkum rakoviny (IARC) za karcinogenní látku. Vzhledem k tomu, že jde o nejpoužívanější pesticid na světě vůbec a že mu Evropská komise chtěla udělit „bianco šek“ na 15 let, musel jsem se ozvat.

Pavel Poc bojuje za  omezení prodloužní povolení použití glyfosátu v EU

Jaké jsou zdravotní důsledky používání glyfosátu?

Glyfosát je bezesporu karcinogen. Debata na toto téma je už jen posledním vzepětím lobbistických aktivit před tím, než bude průmysl nucen to připustit. Mezinárodní agentura na výzkum rakoviny IARC v tomto směru udělala skutečně nezávislé studie, o jejichž výsledku není sporu. Podle dalších vědeckých studií poškozuje glyfosát chromozomy a DNA v lidských buňkách. Při pokusech na zvířatech pak působí jako endokrinní disruptor. Konkrétně to znamená, že např. zpomaluje produkci ženského hormonu estrogenu či blokuje působení mužského hormonu testosteronu. Glyfosát je původně patentován jako abtibiotikum, je proto otázkou, v jaké míře přispívá k zásadnímu problému dnešní medicíny – rezistenci na antibiotika. Co se týká dalších možných následků chronické přítomnosti této látky v našem prostředí a potravním řetězci, je tu mnoho předpokladů a málo přímých důkazů, i když podezření je hodně. Bohužel s látkami, které rozvoj chorob pouze usnadňují a urychlují nebo náš organismus poškozují skrytě, aniž by měly nějaký zjevný toxický účinek, není naše současná legislativa ani společnost sama schopna se účinně vypořádat. Na princip předběžné opatrnosti si stále spíš hrajeme, než abychom jej vážně aplikovali v praxi. Takže pokud v případě glyfosátu uvedu diabetes či další choroby, bude to vždy jen „podezření“.

V minulých měsících se řešilo obnovení povolení jeho použití v EU. Pokud vím, obnovení mělo silné zastánce i odpůrce. Můžeš zpřehlednit situaci. Které země, poslanci, firmy použití prosazují a kdo je pro omezení?

Největším bojovníkem za glyfosát byly z členských států řekl bych Velká Británie, ale například i Česká republika. Silně proti reautorizaci glyfosátu byla Francie a Malta. Rozhodující byl ale postoj Německa a dalších států (Itálie, Lucembursko, Řecko, Portugalsko), které se nakonec zdržely hlasování. Tím pádem nebyla pro návrh Evropské komise dostatečná podpora. Komický byl postoj Itálie: nejdřív pro, pak proti. Pokud jde o poslance, tak vesměs ti, kteří jsou spojeni s agrobyznysem, používání glyfosátu obhajovali, ti kteří se zabývají zdravotnictvím nebo životním prostředím, byli proti. Ale je dobře si uvědomit, že Evropský parlament nakonec docela velkou převahou schválil společnou rezoluci, která byla velmi dobrá. Pokud by ji Evropská komise respektovala, věc by dost dobře řešila. Firemní lobbing nechám stranou, samozřejmě je tu tak zvaná CPA (Crop Protection Association) a další, ale o nich se ví, ví se o jejich zájmech, není na tom nic tajnosnubného.

Jak zní aktuální rozhodnutí?

Evropská komise se ocitla v pasti, musela nějak rozhodnout a členské státy jí nepodržely v návrzích na reautorizaci. Takže zatím prodloužila stávající autorizaci o 18 měsíců a čeká na nové vyhodnocení Evropskou agenturou pro chemické látky. Tím pádem se zabránilo používání glyfosátu bez jakýchkoli omezení na dalších 15 let.

Existuje celá řada důvodů proč se pěstování GMO vyhnout a vysvětlení proč se tomu u nás nedaří. Jaký je postoj českých vědců a veřejnosti ke GMO?

TTIP pomoc anebo smlouva s ďáblem?

Dlouhodobě se také věnuješ transatlantické dohodě, která by podle obhájců měla usnadnit obchod mezi Amerikou a EU. Podle odpůrců otevře dveře americkým rizikovým produktům na evropský trh – od u nás nedovolených agrochemikálií až po neoznačované GM potraviny. Jak vnímáš návrh této dohody?

Americká strana je dle mého příliš ofenzivní, příliš se snaží si podřídit všechno a všechny, přičemž zároveň bez skrupulí uplatňuje tvrdou ochranářskou politiku. EU je naproti tomu příliš demokratická a v důsledku toho také příliš “měkká” a otevřená. Přes zcestné názory některých českých extrémních marginálních „politiků“ je unijní politika transparentní a reaguje na veřejné mínění v míře, která je v USA prostě nemyslitelná. Tam už vládne jen byznys. Ale to je jejich problém, náš problém je tento styl politiky do Evropy nepustit.

V jakém stadiu je vyjednávání? Skutečně směřujeme k nedohodě? A jestli ano, je možné navrhnout dohodu prospívající oběma stranám? Kdo by se měl na přípravě dohody podílet?

Vyjednávání pokračují, ale podle mě v řadě případů uvízla na mrtvém bodu, kdy americká strana chce po EU, aby změnila legislativu, a naopak EU chce některé věci, které jsou pro Američany nepřijatelné. Spojené státy by chtěly, abychom změnili některou chemickou legislativu, my zase požadujeme, aby USA respektovaly geografická označení původu. Takže ano, skutečně směřujeme k nedohodě. Je to celkem logické a po návštěvě USA vloni jsem si už nic jiného ani nedovedl představit. Míra nekompatibility obou právních řádů a hospodářských zvyklostí je prostě příliš velká. Proto se domnívám, že oboustranně výhodnou dohodu jednoduše uzavřít nelze.

Zemědělství bez jedů?

V Evropském parlamentu budou letos aktuálním tématem biologické pesticidy a jejich nízké riziko na životní prostředí? Můžeš nám tuto problematiku přiblížit?

Biologické pesticidy jsou na pořadu dne. Je třeba zjednodušit a urychlit jejich autorizace, aby mohly postupně nahrazovat toxické látky. To je jedna stránka věci. Bude u nich ale zároveň nutno řešit některé zatím nezmapované vedlejší účinky, které samozřejmě existují také. Jistěže je skvělé nahradit jedovaté fungicidy „dravou houbou“, která nebezpečné plísně prostě sežere a pak sama zahyne. Na druhou stranu existuje potřebná mykoflóra, která je takovým přípravkem ohrožena také. Podobně některé organismy mohou představovat v případě úniku nebezpečné invazní druhy. Ale je to naděje. Naděje na takové zemědělství, které nás nebude zásobovat jedy a karcinogeny v malých, ale za to chronických dávkách, kterým se neumíme bránit.

Palmový olej, jeho rizika a náhrady

Palmový olej je dnes intenzivně řešený tuk, v čem je ale pro nás tak rizikový? Je možnost se mu vyhnout? Čím jej lze nahradit?

Palmový olej je návykový. Lze jej produkovat v obrovských množstvích a levně. To je pro globalizované potravinářství přímo droga. Nahradit jej samozřejmě lze jinými oleji, to zase není nic tak složitého. Ale složité bude to regulovat. Tady pomůžou jedině spotřebitelské preference. Lidi si prostě musí uvědomit, co s sebou produkce tohoto oleje nese, a bojkotovat výrobky, které ho obsahují. Žádný dirigistický zásah to vyřešit nemůže.

Endokrinní disruptory je nutné regulovat, ale nevíme jak

Pavle, je reálně možné regulovat endokrinní disruptory? Jaká je situace v této problematice v EU? Co ty sám pro to děláš?

Myslím si, že nikdo neví, zda je možné regulovat endokrinní disruptory. Je to ale bezesporu nutné! Jestli se s těmito látkami nenaučíme vypořádat, tak nás prostě jednoho krásného dne vyhubí. Evropská komise nyní předložila první nástřel možné regulace. Je špatný. Odmítla ho Evropská rada, odmítl ho v podstatě i Evropský parlament, byť neformálně. Nyní tedy Komise hledá cestu, jak dále postupovat, a čas běží. Co se mě týká, tak jsem v tomto ohledu aktivní už dlouho. Svolal jsem řadu jednání, konferencí, snažím se v tomto směru působit na kolegy, v rámci své frakce jsem pověřený chemickou bezpečností a zejména tímto tématem. Jednám pravidelně s Evropskou komisí. Ale pořád je to všechno málo. Tahle věc potřebuje akci, a to rozhodnou a rychlou. Ale zatím na to není dostatek politické síly. Každého, bohužel včetně veřejnosti, zajímá dnes především ekonomická situace nebo bezpečnostní otázky spojené s terorismem nebo migrací. Že máme na stole vpravdě bezpečnostní otázky spojené s naším vlastním potravním řetězcem a životním prostředím, zatím lidi moc nechápou.

Jak endokrinní dysruptory ohrožují naše zdraví?

Rizika monokulturního pěstování a chovu

Proč je biodiverzita v zemědělství tolik důležitá a jak si stojí v této oblasti Česko?

Tady bych mluvil o agrobiodiverzitě. Vidím její důležitost v rezistenci, odolnosti. Dva příklady. Jestliže se budu bavit o odolnosti vůči chorobám, tak pokud budu mít chovné stádo nebo pole s větší diverzitou genofondu, tak i při velké pohromě něco zůstane a přežije. Totéž platí i pro klimatickou změnu. Když budu mít k dispozici velkou řadu odrůd, je naděje, že se z nich podaří vyčlenit ty, které budou odolnější nebo přizpůsobivější. Prostě víc variant znamená víc naděje na úspěch. Vysoká specializace s sebou samozřejmě vždycky nese větší výkon, ale taky s sebou nese menší odolnost, to platí i v zemědělství. Opustili jsme stovky druhů, odrůd či kultivarů kvůli velkému výnosu několika z nich. Znamená to sice velkou efektivitu a dobrou ekonomiku, ale sníženou odolnost. My budeme nyní potřebovat obojí. Česko jako osivářská a šlechtitelská velmoc může a musí v tomto procesu sehrát významnou roli a já věřím, že ji sehraje.

Podpora českých pěstitelů a chovatelů

Pavle, v posledním roce jsem hned z několika evropských zemí zachytila snahu prosadit přednostní nákup lokálních potravin anebo dokonce lokálních bio potravin pro jídelny státních organizací – od škol přes nemocnice až třeba po domovy důchodců. Mnohé země zvyšují podporu biozemědělství, mají zájem udržet pěstování svých tradičních odrůd. Jako příklad zde uvádím shrnutí zprávy z Dánska:

„Nejenže při nakládání se zemědělskou půdou spadající pod kompetenci federální vlády budou respektovány přírodní biodynamické techniky hospodaření, ale vláda také bude aktivně podporovat každého, kdo v sektoru bude pracovat a zabývat se jeho rozvojem. V první fázi spojí síly ministerstva, regiony a města. Jejich cílem je veřejné stravování, které by mělo být z 60 % organické. Zapojí se školy, školky, zdravotnická zařízení a gastronomická zařízení, která nespadají pod privátní sektor. Národní veřejné instituce denně servírují na 800 tisíc porcí jídla, které by tak mělo být postupně zcela organické.“

Sama bio potraviny ve veřejném stravování považuji za hezký sen. To, co v Česku už v rámci iniciativy Skutečně zdravá škola prosazujeme, je aspoň přednostní nákup lokálních potravin do školních jídelen. Uvažuji o rozběhu kampaně požadující pevné zakotvení určitého podílu lokálních potravin a zajímalo by mě, jestli jsou nějaké evropské překážky, legislativa, která by mohla omezit snahy jednotlivých zemí nařizovat určité procento nákupu lokálních anebo lokálních bio potravin pro své státní jídelny. A také se chci rovnou zeptat, jestli mě v takovéto kampani podpoříš.

Moc rád Tě v tomto ohledu samozřejmě podpořím. Je to jen logické a správné. A co se týká té otázky, zda jsou nějaké překážky ze strany EU, no vždyť jsi si odpověděla sama tou citací z Dánska. Jestliže to jde v Dánsku, tak to jde i u nás. Dánsko je přece také členem Evropské unie. Ovšem jestli někdo někde na nějakém úřadě v Česku bude nějaké svoje kaprice vydávat za evropskou legislativu, jak se dost často děje, nebo mít nějaké řekl bych autocenzurní výhrady, to samozřejmě nevím. Ale jak říkám, jisté je, že když to jde v jedné zemi, musí to jít i v druhé.

Pavle, moc děkuji za tento rozhovor i Tvoji veškerou práci a držím pěsti, ať se ti i nadále daří prosazovat opatření ochraňující životní prostředí a tak i zdraví nás všech.

Margit

RNDr. Pavel Poc – Poslanec Evropského parlamentu a vedoucí delegace europoslanců za ČSSD. Absolvent oboru všeobecná biologie – etologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jako vědec se věnoval hormonální regulaci chování hmyzu a v etologické laboratoři Fyziologického ústavu ČSAV i podvědomému vnímání u zvířat. V letech 1993-1998 pracoval jako vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Mariánských Lázních. Zabýval se zde mimo jiné regulací invazních rostlin a zpracoval metodiku likvidace bolševníku velkolepého. V r. 1997 vstoupil do ČSSD, v období 1998 – 2002 působil jako místostarosta Mariánských Lázní. V r. 2003 se stal společníkem firmy Zahradní a parková s r.o., kterou během sedmi let změnil na podnik s celorepublikovou působností. Svoji aktivní činnost ve firmě ukončil v r. 2009, kdy byl zvolen do Evropského parlamentu. Věnoval se ochraně životního prostředí, veřejného zdraví a bezpečnosti potravin, konkrétně se zaměřil na prevenci rakoviny, jadernou energetiku a udržení biologické rozmanitosti v EU.

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej ostatním.

Zdravé zprávy emailem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *