Jak učit děti zdravé výživě, výsledky dizertační studie

13. 7. 2011 Články štítky: ,

Celosvětově se stále zvyšuje výskyt obezity a zdravotních potíží souvisejících s nevhodnou stravou, a to navzdory rostoucímu počtu nejrůznějších výchovných programů a peněz věnovaných výuce zdravé výživy. I přes to, že výuka zdravé výživy dětí je obecně uznávána jako zásadní krok ke zdravému stravování, neexistuje konsenzus o tom jak tuto výuku realizovat a jak předávat veřejnosti informace o zdravé výživě. Cílem mojí studie bylo shromáždit názory a podněty učitelů, rodičů a studentů různých národností o jejich představách jak učit zdravou výživu.

Historie problému

V historii lidstva bylo po většinu doby omezené množství dostupných potravin a tak lidé s nemnoha výjimkami jedli jen to co potřebovali k přežití a netrápili se nemocemi z přejídání se či špatné volby potravin. Po tisíce let, kdy lidé jedli jen potřebné množství kalorií zůstávala jejich hmotnost pozoruhodně stabilní. Miliony kalorií procházeli tělem, ale pouze ve vzácných případech docházelo ke změnám hmotnosti. Perfektní biologický systém pracoval, a to i bez vědeckých poznatků o jednotlivých živinách.

Tato ideální tělesná regulace byla drasticky narušena příchodem průmyslově upravovaných potravin a širší dostupností levných, pohodlných polotovarů. Naše současné životní prostředí převážně podporuje konzumaci potravin nízké výživové hodnoty založených na jednoduchých cukrech, rafinovaných olejích, a celé řadě aditiv. Jak dokládají mnohé studie, rekordní výskyty dětské obezity jsou v prostředí podporující příjem vysoce kalorických a výživově chudých potravin předvídatelné. Většina dětí vyspělých zemích je konfrontována s tvrzeními potravinářského průmyslu od prvních let svého života. Děti jsou napadány reklamami na dětské potraviny, které jsou však ve skutečnosti často tou nejméně vhodnou volbou plnou cukrů a soli. Děti jsou potravinářskou propagací oslovovány na hřištích restaurací rychlého občerstvení, jejich přízeň kupována hračkami přidávanými k fast food jídlům a mnohé dokonce nabádány k nákupu nezdravých svačin v automatech umístěných přímo ve školách.

Pohodlné a levné jídlo často vede ke konzumaci vysoce překračující potřeby organismu a následně zdravotním potížím, spojených s tímto přejídáním se. Důsledkem je generace dětí s nadváhou a přitom mnoha výživovými deficity, díky příjmu nekvalitních potravin, ale i zhoršující se kvalitě půdy (díky nešetrnému zacházemí s půdou v konvenčním zemědělství a nadbytku nepřirozených aditiv). V posledních čtyřech desetiletích dramaticky stouply počty dětí a adolescentů s chronickými nemocemi. Konkrétně se nejčastěji nacházejí zvýšené počty dětí s nadváhou, astmatem a poruchami chování. Autoři studií sledujících tento trend dále předpovídají, že uvedené zhoršení zdravotního stavu dětí povede k výraznému zvýšení dlouhodobých plicních, kardiovaskulárních a duševních zdravotních potíží v dospělosti, dalšímu zvyšování výdajů na zdravotnictví, snížení práceschopnosti a kvality života. Podle jiné studie už dnes čelíme epidemii potravinových alergií, obezity, astmatu, předčasného nástupu puberty, rakovin dětí a s výživou souvisejících poruch chování a učení se. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace z roku 2000, nadváha a obezita jsou už nyní tak rozšířené že nahrazují tradiční problémy s podvýživou a infekčními nemocemi, coby donedávna nejvýznamnějšími příčinami nemocnosti. Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) je špatná strava společně s nedostatkem pohybu příčinou 300.000 úmrtí v USA ročně a po kouření druhou nejčastější příčinou předčasného úmrtí.

Uvedené změny v dostupnosti nezdravých potravin a následné zdravotní důsledky konzumace těchto potravin vedou k naléhavé potřebě přípravy a implementace kvalitních funkčních vzdělávacích programů, které by pomohly dětem orientovat se v současném prostředí, naučily je správnému rozhodování se při výběru jídla. Školy jsou ideálním prostředím pro výuky výživy, protože tyto ovlivňují téměř všechny děti a dospívající a vedle výuky mohou poskytnout i prostor pro praktikování zdravého stravování.

Účastníci a průběh studie

Studie se zůčastnilo 10 základních škol, z toho 9 v České republice a Americká mezinárodní škola v Dalianu (Čína). Účastníci byli studenti prvního stupně základních škol, jejich rodiče a učitelé. Každý účastník samostatně vyplňoval detailní dotazník zjišťující názory na možnosti výuky zdravé výživy ve školách i celkový postoj k možnosti učit se o výživě. Všechna data byla statisticky zpracována a srovnávány názory jednotlivých skupin účastníků podle jejich statutu (student, učitel nebo rodič) a národnosti (česká, americká nebo asijská).

Vedle dotazníkové části všichni studenti vyzkoušeli výuku zdravé výživy podle pracovního sešitu Jídlověda, který jsem připravila. Sešit v 10ti kapitolách pokrýval základní informace o zdravé stravě, a to od jednotlivých živin, přes zdravý životní styl po praktická doporučení. Sešit byl používán ve škole a doporučen k předání rodičům a pokračování ve výuce doma. Cílem tohoto postupu bylo učitelů a rodičům předat shodné informace ze kterých mohou při výuce výživy vycházet a takto se navzájem podporovat. Jak z výsledků rešerže tak i mých zkušeností vyplývá, že právě zdravá výživa je oblast mnoha desinformací pocházejících z populárních časopisů anebo od propagátorů jednoho určitého stravovacího stylu, tj. většinou hlasatelů bez patřičného komplexního výživového vzdělání.

Výsledky studie

Studie vyhodnocovala kvantitativní a kvalitativní data od studentů, jejich učitelů a rodičů na to jak by se přáli se učit, či vyučovat zdravou výživu, včetně názoru na individuální možnosti podpory výuky zdravé výživy. Výsledky studie představují velmi silnou podporu mezi všemi zůčastněnými skupinami pro zařazení výuky zdravé výživy do školních osnov, nejlépe průbežně na všech stupních škol. Studie poskytla informace o preferencích jednotlivých metod pro podporu zdravého stravování se. Studie dokonce prokázala překvapivou podporu i pro nepopulární opatření jako např. školy zcela bez sladkostí či potravních automatů. Výsledkem kvalitativní části studie bylo pozitivní hodnocení zkoušeného sešitu Jídlovědy a doporučení přípravy sešitů vhodných pro jednotlivé ročníky na podkladě Jídlovědy pro kontinuální výuku zdravé výživy na ZŠ.

Mnohé z předcházejících, v rešerži vyhodnocených studií, nedosáhly při zkoušení nejrůznějších programů k výuce výživy, statisticky významných anebo dlouhodobých výsledků. Jednotlivé zkoušené intervence byly většinou časově omezené a realizovány za pomoci vnějších zdrojů. Tato fakta, stejně jako i odpovědi mnohých učitelů a rodičů žádajících o možnost vzdělání i pro ně podporují myšlenku pro zapojení profesionálních výživových poradců do výuky na ZŠ co by důležitou součást úspěšného výživového programu. Odborníci v oblasti výživy mohou vedle samotné výuky výživy dětí, nabídnout odborné kurzy pro učitele, kteří by jednou výuku výživy mohli sami převzít a informační povídání pro rodiče. Výživový poradce navíc dokáže pomoci při zavádění zdravějšího stravování ve školních jídelnách, budování školních zahrad, přípravě a realizaci školní stravovací a wellness politiky (tzv. school wellness programs, se už stávají povinou součástí ZŠ v USA). Podle mne jen uvedený komplexní, profesionální a dlouhodobý program může zaručit úspěšné výživové vzdělávání, a proto coby nejzásadnější intervenci při zavádění výuky výživy vidím zapojení výživových poradců do práce škol.

Příklady z odpovědí účastníků studie

Ve studii jsem vyhodnocovala tisíce dat od několi stovek účastníků, zde jen malá ukázka ze zajímavých výsledků.

Odpověď na otázku jestli má být výuka zdravé výživy zařazena do školních osnov přinesla jednoznačný souhlas mezi všemi účastníky. Tento výsledek představuje velmi silný argument pro zavedení výuky výživy na školách a je dále podporován výpověďmi mnoha účastníků v kvalitativní části studie.

Graf 1. Soulasíte se zavedením výuky zdravé výživy na školách?

Na otázku zda by školy měli být místech zcela bez sladkostí překvapivě odpovědělo stejné procento rodičů a dětí, že silně souhlasí. Bylo by jistě zajímavé stanovit jestli děti odpovídali ve shodě se svými rodiči a takto potvrdit, že jednoznačný postoj rodičů se přenáší na názor dětí. Škola bez sladkostí byla podle mne nejvyhraněnější a nejméně populární možností k podpoře zdravého stravování se a velmi mile mě překvapily relativně vysoké počty souhlasejících, a to ze zejména 39 % souhlas ze strany studentů (silně souhlasí anebo souhlasí). Uvedená data podporují zavedené i takovýchto přísnějších metod na školách. Na základě vlastních zkušeností z více škol v různých zemích a takto i mnoha nejrůznějšími učiteli se ke škole bez sladkostí také přikláním. To neznamená, že děti nikdy nemají jíst sladké, ale že škola, jejíž prvotním úkolem je vzdělávat děti nebude ve svých prostorech dávat prostor či dokonce podporovat konzumaci sladkostí. Ono je totiž extrémně složité shodnout se na zdravém sladkém a nezdravém a každá výjimka otevírá prostor pro porušování principu.

Graf 8. Škola zcela bez sladkostí?

Studie potvrdila očekávaný silný zájem o zahradničení na školách

Graf 19. Zahradničení ve školách?

Příklady z výsledků kvalitativních dat

Většina z rodičů ve studii (76%) vyjádřila svůj zájem o použití sešitů Jídlovědy ve škole i doma. Někteří z rodičů navrhovali zvýšit atraktivitu sešitů barevným tiskem a doplněním aktivit. Z rodičů, kteří se zapojili i do kvalitativní části studie 11% navrhovalo větší intervenci státu v regulaci výživy a 8% vyjádřilo nesouhlas s dalšími státními regulacemi, 18% rodičů souhlasí s regulací reklam oproti 5% nesouhlasícím s regulací reklam, 11% by uvítalo zvýšení daní na nezdravé potraviny oproti 6% nesouhlasícím s vyšším zdaněním nezdravých potravin. Jediný jednoznačný souhlas byl v otázce státní podpory zdravé výživy například v podobě farmářských trhů, lokálních potravin a organického zemědělství.

Z originálních, jednotlivými rodiči uváděných poznámek mě zaujaly: opakované žádosti rodičů, aby škola podporovala jejich snahu o zdravou výživu, a to například v podobě zdravějších jídel ve školních jídelnách. Více z rodičů si také stěžovalo na používání sladkostí coby odměn ve školách a někteří navrhovali doplnit sešit Jídlovědy o kapitoly: sportovní výživy a vztahu mezi stravou a nejběžnějšímu nemocemi jakjo například diabetem a potravinovými alergiemi. Mnoho rodičů také zdůrazňovalo potřebu výuky praktických zkušeností jako jsou vaření, nákupování a zahradničení.

Příklady z citací rodičů: „Výuka zdravé výživy je důležitá, ale ještě více změna stravovacího prostředí ve školách.“ „Jak může škola vyučovat zdravou výživu a přitom nabízet Coca Colu na svých chodbách?“ „Moc si přeji, aby se děti ve školách učily i o zdravé výživě, ale jak toto může pomoci, když ve školních jídelnách nejedí zdravě?“ „Doma se snažíme o zdravou výživu, ale děti si kupují nezdravé sladkosti přímo ve škole.“ „Odměňování sladkostmi ve školách je nekontrolovatelné a přehnané.“ „Státní intervence je zajímavá možnost, která pomohla při boji s kouřením, tak proč ne?“ „Sešit Jídlovědy by měl být doplněn o kapitolu vysvětlující vztah mezi stravou a alergiemi, tak ať děti chápou proč např. jejich spolužák nesmí totéž jídlo jako oni.“ „Výuka výživy byla výbornou akcí a pro zvýšení efektivity bychom uvítali ještě větší zapojení rodičů.“ „Obsah a podoba informací sešitu Jídlovědy odpovídají potřebám základních škol, podle mne nic důležitého nechybí, jen navrhuji přejít na barevnou, více atraktivní verzi pro děti.“

Na obranu učitelů doplňuji, že mnozí z nich uváděli v podstatě naprosto stejné výhrady vůči rodičům. Podle výpovědí učitelů se oni a škola snaží o výchovu ke zdravé výživě, ale mnozí rodiče posílají děti do škol se sladkostmi. Detailněji k tomuto problému připravím samostatný příspěvek s návrhy řešené pro všechny zůčastněné.

Vliv potravinářského průmyslu

Jedna ze studií mé rešerže popsala obezitu více coby důsledek „toxického stravovacího prostředí“ než výsledek neschopnosti populace převzít osobné zodpovědnost. Podle autorů této studie žijeme pod vlivem silného ekonomického nátlaku na konzumaci nezdravých potravin, a to včetně doporučování takovýchto potravin potravinářským průmyslem. I z tohoto důvodu jsou často výsledky výchovy a výuky méně účinné než změny v prostředí. Praktický příklad nezbytnosti komplexních změn, včetně státních regulací, vidíme v boji proti kouření. Desítky let vzdělávacích programů nikterak dramaticky neovlivnily kouření zatímco zákazy kouření na nejrůznějších místech většinou přinášejí okamžitě pozorovatelné i měřitelné pozitivní změny. Např. v USA po zákazu kouření na veřejných prostranstvích pracovníci záchrané služby daného města zaznamenali už po pár týdnech statisticky významný pokles kardiovaskulárních příhod.

Autoři dalších studií napadají stav, kdy potravinářské giganty se v USA na některých školách podílejí na výuce výživy ve třídách a současně bojují za udržení jejich nezdravých výrobků na chodbách ve školních automatech. Potravinářské firmy věnují zhruba 12 bilionů US ročně na propagaci mířenou na děti s cílem přimět tyto k nátlaku na rodiče nakupovat junk food.

Ve své práci také cituji studii, která zjistila, že cereálie, které byly doporučovány dětěm a jenž výrobce na základě svých vlastních kritérií označovali známkou „better for you“ patřily k těm nejméně zdravým cereáliím s více jak 85% cukru, s více jak 60% sodíku a méně jak 65% vlákniny než cereální směsi pro dospělé. Autoři této studie doporučují neponechávat potravinářské firmy samoregulaci a nepovažovat je za obhájce zdraví, i když mnohé se přesně o toto snaží.

K nejčastěji reklamou doporučovaným potravinám patří sušenky, polotovary a soft drinks zatímco ovoce a zelenina jsou nejméně doporučovány. Jiná studie tvrdí, že už dvouleté děti se mohou stát obětí reklam, zastánci určitých značek.  Podle Americké dietetické asociace (ADA) zevní prostředí zásadně ovlivňuje výběr stravy a je nerealistické očekávat, že konzumenti budou vybírat na základě cílů zdravého stravování v okamžiku, kdy prostředí nabádá k přesně opačnému výběru. ADA také prohlašuje, že děti mají vnitřní schopnost velmi přesně regulovat potřebný příjem energie, ale prostředí ve kterém se nachází omezuje účinnost této schopnosti.

Jak mohou školy zdravou výuku realizovat

Výsledky mojí studie a shrnutí mnoha desítek jiných výživových studií z celého světa jednoznačně mluví ve prospěch komplexní, dlouhodobé a profesionální výuky výživy na školách. Komplexní znamená nejen informace předávané učiteli v hodinách výuky strudentům, ale aktivní zapojené celé školní komunity a rodin, ideálně v rámci tak. zvané školní wellness anebo stravovací politiky. Kontinuální výuku navrhuji proto, že časově omezené intervence přinášejí časově omezené výsledky a takto mohou být z dlouhodobého hlediska finančně nevýhodnější než prvotní vyšší investice do kontinuálního a komplexního vzdělávání. Výuka výživy vedená profesionály vzdělanými ve výživě je podle mne základním předpokladem pro předávání jednotných, vědecky podložených ale průmyslem neovlivněných faktů. Proto podle mne mají výživu mají vyučovat nezávislý výživový odborníci. To mohou být i dodatečně vzdělaní zdravotníci, lékaři zabývající se komplementárními terapiemi a přímo výživový specialisté, ale jen ti bez jakýchkoliv finančních vazeb na průmysl vydělávající prodejem všeho jiného mimo přirozených neupravovaných potravin.

Vedle už uvedeného velmi doporučuji pozitivní styl vedený ke zdravému stravování. Strašení dětí kaloriemi anebo učení je vypočítávat jak dlouho musí běhat ať spálí co právě snědli je nejlepší cestou k vybudování strachu z jídla, který je základem mnoha případů poruch příjmu výživy. Při práci ve stravovací komisi na Americké škole v Shanghaji jsem se dokonce setkala s nápadem maminky na označování potravin kolečky podle jejich kalorického obsahu, tedy „zdravosti“. Naštěstí mé odmítnutí takovéhoto nápadu jasně podpořily také zdravotnice a učitelky zdraví. Energetická hodnota potravin ani obsah tuku nevypovídá o její zdravotní prospěšnosti, protože při takovémto zjednodušeném vnímání by jsme např. musely odmítat superzdravé vlašské ořechy anebo avokáda. I proto podle ani není vhodné, aby výuka výživy byla dětí podávána specialistou na redukční diety. Děti je totiž třeba naučit vnímat přirozenou chuť potravin a chuť k jídlu, tak aby byly schopny cítit jak potraviny ovlivňují jejich těla i myšlení, a nadchnout je zdravými chutnými jídly.

Jak mohou rodiče naučit dítě zdravě jíst

Zjednodušeně radím být tím nejlepším příkladem, stanovit jasné, ale přitom reálné hranice, více než mediální senzace sledovat vlastní a dětské reakce na jednotlivé potraviny a způsob výživy. Detailněji se doporučením pro zdravou výživu a výchovu k ní budu věnovat ve svém dalším článku.

Je potřeba aby stát zasahoval?

Chápu, že výběr stravy je právem každého jednotlivce a u dětí jeho rodičů, a ani nejsem zastánce přílišného se vměšování státu do takovýchto osobních rozhodnutí.

Nesouhlasím však se situací kdy stát, ať už úmyslně či ne, podporuje anebo vytváří vhodné prostředí pro konzumaci nezdravé stravy. V zájmu státu by podle mne mělo být vytváření prostředí podporujícího konzumaci zdravých a přirozených potravin, regulace dětské reklamy, podpora zdravého školního stravování, podpora organického zemědělství, domácího pěstování ovoce a zeleniny, farmářských trhů umožňujících přístup k čerstvým a lokálním produktům pro každého.

Aktuální stav

Po dalších třech letech pobytu v zahraničí jsme se právě vrátili do ČR, otevírám své nové webové stránky a znovuzahajuji praxi v Praze. Pracuji na přípravě sešitů pro jednotlivé ročníky ZŠ a zábavné knize o výživě pro starší děti, ale doposud se mi nepodařilo najít vhodného partnera a nakladatelství podporující zavedení sešitů a výuky zdravé výživy do škol. Proto uvítám návrhy na reálnou spolupráci.

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej ostatním.

Zdravé zprávy emailem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *