Co vede k obezitě?

5. 8. 2012 Články štítky: , , , ,

Obezita je dnes běžně spojována s nedostatkem pohybu, přejídáním, nedostatkem spánku, stresem, nízkým socioekonomickým postavením či genetickou predispozicí. Otázkou je, jestli netloustneme kvůli tomu, že přehlížíme ještě jeden zásadní faktor – závislost. Příjem některých potravin dokáže v mozku vést k podobným reakcím jako užívání drog. Právě na těchto potravinách si tak můžeme vytvořit závislost. Vliv potravin na mozek (neboli na naši psychiku) je navíc poměrně neprobádanou krajinou – na rozdíl od působení potravin na naše fyzická těla, které je předmětem vědeckého zkoumání již po desítky let.

Proč mozek touží po substancích, které jej poškozují?

Podle mezinárodní klasifikace nemocí, jež je používána v Evropské unii, je závislost souborem behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:

  1. silná touha užívat látku (craving)
  2. potíže v kontrole užívání látky (pokud jde o začátek a ukončení užívání nebo množství látky)
  3. průkaz tolerance – nutnost dávku navyšovat, aby mohlo její užití vést ke stejným účinkům jako na začátku
  4. postupné zanedbávání zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky
  5. pokračování v užívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků

http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/d/diagnosticka_kriteria_zavislosti

Pokusy se zvířaty prokázaly, že konzumace cukru naplňuje všechny tři charakteristiky. Nadměrný příjem cukru nejenže zvyšuje opojení z něj, ale zvyšuje také touhu po jeho dalším příjmu. Cukr (podobně jako na příklad kokain) ovlivňuje centrum odměn v mozku, mnohé biochemické mediátory pak signalizují: skvělá látka, více prosím. Cukr vedle ovlivnění mozkových buněk také zvyšuje tvorbu inzulinu, jehož nadměrné množství může vést k celé řadě zdravotních potíží jako podrážděnosti, zrychlenému stárnutí, vysokému krevnímu tlaku anebo zvýšenému ukládání tuků.

Pokusy na zvířatech tedy prokazují, že cukr je silně návyková látka, která vyvolává větší závislost než kofein. Ten dětem nepodáváme, ale sladkosti dostávají děti zcela běžně za odměnu i ve školách či ordinacích lékařů.

Je zcela nepodstatné, jestli se jedná o alkohol, kokain nebo cukr

Substance, na kterou si vytvoříme závislost, je vzhledem k dalším jmenovaným stejně riziková, přestože každá z nich působí v organismu na jinou orgánovou soustavu. Všechny z nich vedou k obdobným biochemických procesům v mozku. Od určitého množství přijaté látky následuje zvýšené uvolňování dopaminu, hormonu touhy po odměně. Návykové látky (mimo zvýšení uvolňování dopaminu a adrenalinu) budují tzv. paměťovou stopu, která se posiluje každou konzumací návykové substance. Od okamžiku vzniku paměťové stopy vede každá další konzumace dané látky k touze po další a další dávce. Paměťová stopa se obtížně odbourává i po letech abstinence. Sypat dítěti bábovku kokainem je pro riziko vzniku závislosti oprávněně trestné, zatímco cukrem sypeme pochutiny i těm nejmenším dětem vcelku pravidelně.

Mezi reakcemi jednotlivců na jednotlivé látky existují obrovské rozdíly a doposud nedokážeme reakci každého člověka předem odhadnout. I proto by měla podle autorů výzvy z kalifornské univerzity vláda vyzkoušet restrikce, kterých se úspěšně používá k omezení konzumace alkoholu a kouření, také u cukru.

http://www.margit.cz/cukr-je-obdobne-skodlivy-a-navykovy-jako-alkohol-a-cigarety/

Proč kupujete koblihu častěji než mrkev?

Ty nejhorší potraviny jsou zpravidla nejsnáze dostupné, navíc jsou mnohdy také nejlevnější. Výživoví experti tuto situaci popisují jako tzv. toxic food environment (prostředí jedovatého jídla). V takovém prostředí je v podstatě nemožné procházet se městem bez útoků všudypřítomného junk food, návštěva kina je normální s kýblem popkornu a kýblem coly, mnozí pediatři odměňují své mladé pacienty bonbóny, párky v rohlíku jsou k dostání na každé hlavní třídě, a přitom koupit porci čehokoliv zdravého je ve veřejném prostoru v podstatě nemožné.

Jak řešit současnou epidemii obezity?

Apelovat na dodržování zásad zdravé výživy a pravidelného pohybu každého jednotlivce je určitě skvělé, ale na základě faktů o návykovosti cukru, cenové dostupnosti, všudypřítomnosti a cíleného podbízení ze strany výrobců toho nejméně zdravého jídla (viz. The End of Overeating) považuji podporu státu v prosazování zdravé výživy za zcela nezbytnou.

Ideální by bylo, kdyby stát pomohl s podporou propagace zdravých potravin a s omezením působení vlivu těch nezdravých, a to alespoň na děti. V návaznosti na nezdravost a návykovost konzumace sladkostí považuji na příklad za naprosto logické, aby byl zakázán prodej sladkostí ve školách. Ještě před pár lety se ve školách nic neprodávalo, zatímco dnes si mnozí žáci mohou ty nejméně zdravé sladkosti nakoupit přímo ve školní jídelně při výdeji obědů (popřípadě si je dát je namísto oběda) anebo z automatu ve školní chodbě.

Individuálně nezbývá než se pokusit identifikovat vlastní návykové látky a zkoušet jejich omezování. Moc pomáhá dostatečný příjem zdravých potravin a jídel, která nejlépe zajišťují pocit sytosti. Ideální podporou je pravidelný pohyb, jenž uspokojuje zdravým způsobem a navíc zlepšuje kondici.

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej ostatním.

Zdravé zprávy emailem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *