Antidepresanty častěji škodí než léčí

4. 8. 2012 Studie štítky: , 74 komentářů

Autoři práce publikované v odborném journalu Scientifica zpochybňují označování léků proti depresi. Argumentují tím, že lék označovaný jako antidepresivum má jasně fungovat lépe než placebo, má nabízet rovnováhu mezi jeho užitkem a riziky, která má být výhodnější než u komplementárních terapií, nemá zvyšovat riziko spáchání sebevraždy, nemá vést k agitaci anebo strachu, nemá narušovat sexualitu a nemá zvyšovat výskyt deprese v budoucnosti. Naneštěstí se zdá, že antidepresanty nesplňují ani jeden z těchto požadavků. Mnohé nežádoucí účinky  antidepresivních léků jsou běžnější než samotná účinnost. Nazývat tyto léky antidepresanty má podle autorů zprávy smysl z obchodního hlediska, z odborného se jedná o klamoucí označení.

Antidepresiva jsou od svého uvedení do oběhu v padesátých letech minulého století považovány za možné induktory mánie a psychózy. Od zavedení Prozacu v roce 1987 masivně stoupl počet uživatelů antidepresiv. Ročně je v USA hospitalizováno přes 200 000 jednotlivců s mánií nebo psychózou vyvolanou právě antidepresivy. Přitom antidepresiva dnes patří celosvětově k nejprodávanějším lékům s obratem 20 miliard ročně (z toho téměř 12 miliard jen v USA). Antidepresiva jsou nejčastěji užívaným lékem mezi 18 až 44 rokem.

Na stránkách ssristories (příběhy uživatelů Selective Serotonin Reuptake Inhibitors, tj. antidepresiv typu Prozacu) jsou stovky zdokumentovaných příběhů jednotlivců, kteří pod vlivem antidepresiv ublížili sobě anebo někomu z okolí. Vedle 66 příběhů školního střílení pod vlivem antidepresivních léků tam naleznete i popisy vražd, sebevražd anebo pokusů o ně, poporodních depresí nebo násilností v dopravě.

Zdroje a odkazy

Můj komentář

Nežádoucí účinky antidepresiv jsou děsivé a mohou být nebezpečné pro uživatele i jeho okolí, jejich terapeutické působení je často nejisté. Nedovedu pochopit, jak mohou být antidepresiva mezi nejběžněji předepisovanými léky. Předpokládala bych, že odborníci budou více než dvakrát přemýšlet před předepsáním jakéhokoliv antidepresiva, aby si byli jisti, že je jeho užívání pacientem zcela nezbytné a že neexistuje méně riskantní varianta terapie.

Podle statistik o stoupajících prodejích antidepresiv je však skutečnost zcela odlišná, a přitom studiemi ověřených možností přirozených terapií, které mohou úspěšně řešit alespoň mírné až středně těžké stavy deprese, je celá řada. Na příklad podle MUDr. Volkera Schmiedela by tablety třezalky měly být na základě vyšší účinnosti prokázené studiemi i významně nižšímu riziku vedlejších účinků volbou číslo jedna v řešení mírných a středně těžkých depresí. A výsledky právě zvěřejněné americké studie prokazují, že lidé s onemocněním srdce, kteří se také léčí na depresi, mohou dosáhnout zmírnění svých potíží pravidelným pohybem podobně, jako by tomu bylo s léky. Skupina cvičících v této studii navíc také hlásila méně častěji únavu a sexuální potíže, na rozdíl od skupiny užívající placebo anebo antidepresivum.

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej ostatním.

Zdravé zprávy emailem

74 responses to “Antidepresanty častěji škodí než léčí”

  1. Děkuji za tento příspěvek a budu ráda za další podobné. Moje máma antidepresiva bere, ale spíše je setrvale střídá – vybírá si mezi několika druhy závažných vedlejších účinků, opravdu strašné. A stejná situace je i u odvykání kouření. Lékaři lidem předepisují Champix aniž by je informovali o závažných vedlejších účincích a pokud se u nich objeví, tak místo, aby lékař nařídil okamžité vysazení, podá vysvětlení, že psychické problémy (úzkosti, sebevražedné myšlenky apod.) jsou přirozenou součástí odvykání kouření :/

  2. Terezo, naprosto s Vámi souhlasím, že podávání léků pro odvykání kouření není zrovna nejlepší nápad. V podstatě všechny moderní léky mají určité vedlejší účinky, mnohé z léků i ty nejzávažnější a jejich předepisování by mělo následovat jen po jednoznačném vyzkoušení a vyloučení přirozených možností. Samozřejmě, že zde mám na mysli řešení neakutních, většinou chronických zdravotních potíží. Účinnost farmakoterapie v řešení akutních problémů nezpochybňuji.

  3. Dobrý den, domnívám se, že problém není v tom, že by odborníci málo přemýšleli, ale je to spíše „systémový“ problém naší doby – nikdo nemá na nic čas. Psychiatři mající 30 pac. denně nemají čas dělat psychoterapii nebo vést účinný rozhovor ohledně životního stylu. Psychologů, kteří jsou na pojišťovnu, je málo. Ti, kteří nepracují na pojišťovnu, jsou zase pro mnoho lidí drazí. A lidé sami kolikrát nechtějí dělat pro sebe nic – začít se jinak stravovat, začít se hýbat, začít pracovat na vztazích, vzít odpovědnost do vlastních rukou – to je ve většině případů nejúčinnější lék na deprese… ale to v prvé řadě vyžaduje být proaktivní a začít přemýšlet jinak. Jenže právě změna je to, co lidé vlastně nechtějí. Takže léčíme symptomaticky… stejně jako v jiných oborech jsou nadužívána analgetika, jsou v psychiatrii nadužívána antidepresiva. Otázkou je, co může lékař dělat, pokud 9 z 10 pacientů chce fungovat stejný způsobem jako v uplynulých 10 letech, akorát bez deprese a sami vyžadují antidepresiva…?

  4. Dobrý den pane doktore, děkuji za doplnění popisu, jak to v praxi vypadá a zejména za potvrzení, že změny životního stylu mohou být tou nejlepší terapií deprese.
    Souhlasím, že problém spočívá zejména v nastavení zdravotního systému, že lékaři jsou k předepisování léků tímto systémem donucováni i že velká část viny je na samotných pacientech požadujících zkratkovitá a bezpracná řešení. Otázkou je, kdo má největší vliv na systém a jak dosáhnout jeho úprav.

  5. ilona manolevská napsal:

    margit,

    samozřejmě že antidepresiva mají vedlejší účinky, jako všechny léky. Ale jen lidé, kteří neměli nikdy opravdovou depresi, si mohou myslet, že cvičení a zdravá výživa pomohou třeba s  endogenní depresí, která není způsobena vnějšími vlivy, ale chemocky v mozku. Tu máme v rodině a u mne začala při neuroboreliáze, kdy mi magnetická rezonance prokázala „rozsáhlé zánětlivé změny obou mozkových hemisfér“. Začala jsem v té době brát antidepresiva, která mi pomohla přežít závratě, ty mne hodně, hodně trápily. Po zlepšení závratí jsem antidepresíva několik let nebrala. Pak jsem onemocněla rakovinou. žiji s ní od roku 2001. A na nohou mě drží zase antidepresíva, díky nim i celou dobu života s rakovinou pracuji. Než jsem je začala znovu brát, jen jsem zvracela, nemohla spát a měla jsem něco, čemu říkám noční děsy. A to jsem 25 let vegetariánka, cvičila jsem 20 let jogu a pracovala na sobě po všech stránkách. Nemyslím, že je správné odrazovat lidi úplně od antidepresív, je to nebezpečné, jako když pacientovi s rakovinou říkáme, že chemoterapie je jedovatá a poškodi mu zdraví.

    Jinak děkuji za krásné články, které určitě nemocným pomáhají

    ilona

  6. Ilono, děkuji za předání osobního příběhu. Ano, antidepresiva mohou být v některých případech i potřebná. Příspěvkem jsem chtěla upozornit na případy lehčí a středně těžké deprese, kde automatické předepisování antidepresiv bez vyzkoušení přirozených možností není v pořádku a je přitom naprosto běžnou praxí.

  7. Aleš Anonym napsal:

    Bohužel je to pravda, mě způsobily nesnesitelné stavy napětní, neklidu, hněvu a i sebevražedných myšlenek. Byl jsem i hledán policii, ta se mě snažila hospitalizovat, ale nenechal jsem se. Byl jsem na krizovým a tam doktorku vůbec nenapadlo, že by tyto stavy mohly způsobit antidepresiva! Pak jsem se teda začal pídit po tom, co to způsobuje a na netu jsem se o těchlech účincích dozvěděl dost informací a následně jsem teda šel za moji ambulatní psychiatričkou a tak mi vyloženě řekla“ neznám žádné případy takových nežádoucích účinků“ a že naopak slouží ke stabilizaci nálady lidí s poruchou osobnosti. Takže mi lhala úmyslně. Nálepku porucha osobnosti mi dali před 4 lety, kdy jsem měl těžší deprese a platnost této diagnozi v době horšího stavu není, podle literatury Práško se musí testování provést dvakrát, což u mě nebylo. Přesto mi tuto diagnozu nechala i doktorka, aby mohl nežádoucí účinky svádět na tuto „|poruchu“
    Prášky jsem vysadil a je mi daleko lépe. Prášky chtěla, abych bral expřítelkyně při rozchodu, jenže až začly působit, tak jsem se na ní hněval za její chování a tedka asi bude soud ohledně nebezpečnýho pronásledování. Snad to zvládnu.
    Lidem rozhodně nedoporučuji brát antidepresiva zbytečně a ani při nějákých těžších životních událostí, jelikož smutek je přirozená věci a potlačovat ho může mít daleko horší následky.

    Mimochodem v knize Listening To Prozac Kramer popírá, že by antidepresiva způsobovaly agresivitu, kde komentuje různé násilnosti po použití antidepresiv, že už se tito lidé, takhle chovali před tím. A následně je obhajuje, aby je lidé braly – že vám dodají ostré lokty, více sobeckosti, agresivity, což se pro život hodí.

  8. Šárí napsal:

    Souhlasím s paní Manolevskou. Žádný kvalitní styl života vám nepomůže, když přijde skutečná deprese.
    Také jsem léta cvičila jógu, chodila po lesích a zdravě jedla, a depresi to nijak neodvrátilo. Sice jsem podstoupila alternativní léčbu deprese, ale bez podpory antidepresiv a jeden čas i antipsychotik bych ji nezvládla. Moje alternativní terapeutka se trochu mračila nad antidepresivy, s kterými moc nesouhlasila, a moje lékařka se zase trochu lekala podivných metod alternativní terapie, takže zpětně se docela divím, jak jsem to tenkrát ustála, ale naštěstí to vyšlo.

    Jinak celkem věřím tomu, že antidepresiva můžou způsobit i zvýšenou agresivitu. Mají mnoho různých negativních účinků, které vám doktoři ani nechtějí věřit, jak vím z vlastní zkušenosti. Takže doporučuji brát je opravdu jen v případě skutečné potřeby.

  9. Honzislav napsal:

    Článek, a příspěvky napsané k němu mě víc než zaujaly a potvrdily co si stejného, nebo obdobného myslím.
    Psychofarmaka dělají z lidí líné mrvoly, které se buď nechtějí starat samy o sebe, a nebo tito jedinci radši berou prášky, aby se měli dobře a nemuseli proto nic udělat. Obojí je omyl jako hrom.

    Jisté prášky jsem vysadil, a probudil jsem se ze zlého snu, který tato léčiva působí.

    Konečně žiju a plánuju si život tak, jak by se mi s těmito odpornými prášky nikdy nepodařilo.

  10. Dddd napsal:

    Jen ten kdo opravdovou depresi nepoznal na vlastni kuzi muze napsat nesmysl jako je ten, ze vice skodi nez pomahaji. Jsem sportovkyne, cvicim kazdy den, nekourim, nepiju a zdrave jim,nicmene me ve veku 16 let deprese dohnala az k tomu, ze jsem nebyla schpona vyjit mezi lidi, vlastne vyjit ven vubec. spise nez psychicky se na me deprese projevovaly fyzicky ve forme akutnich zachvatu paniky kdy me brnely vsechny koncetiny, nemohla jsem dychat a omdlevala jsem..toto se delo kazdy den i behem noci cca tri mesice nez mi byly antidepresiva predepsana…pul roku trvalo nez ta hruza zmizela ale bez ni h by h to nikdy nezvladla…!!! Ve svem okoli mam nespocet znamych a kamaradu, kteri prozili to stejne a vzdy jsme se shodli zenebyt techto leku tak uz nejsme na svete…nyni po 12 letech jsem bez leku, ale pokus by se mi melo vratit to co tehdy, sahla bych po techto lecich znova.,!!

  11. Dobrý den, děkuji za sdílení Vašeho osobního příběhu. V příspěvku píši o depresích mírných a středně těžkých, na které jsou změna životního stylu bezpečnějším řešením než jsou léky. M.

  12. Dana Svobodová napsal:

    Vážená paní Slimáková,

    zřejmě byste měla publikovat své názory k lékařským teoriím, které jste sama vystudovala a ve kterých věřím, že jste jistě skvělá.Tento článek je však „přešlapem“ vedle. Léčba depresí, úzkostí a jiných psychických poruch „nestojí“ pouze na tom, zda je nemoc silná či slabá. I u lehkých poruch je někdy dobré nasadit tyto léky. Vždy záleží na konkrétním člověku, čase jak dlouho s nemocí ne/úspěšně bojuje a zázemím které má.Váš článek vyznívá přinejmenším velmi nepřátelsky vůči lidem, jež tyto léky berou. Pokud jste se nikdy nedostala do dlouhodobého stavu psychické nemoci, byť jen mírného či středního rozsahu, nezbývá mi, než vám pogratulovat, protože máte neskutečné štěstí. Pak ale přenechte takto publikavé názory odborníkům.

    S pozdravem

    Dana

  13. Dobrý den Dano,
    v žádném případě nebylo mým cílem vystupovat nepřátelky vůči uživatelům antidepresiv a jestli to takto vnímáte, omlouvám se. Tento příspěvek je zařazen mezi studie, nejedná se tedy o mé názory, ale o překlady citací textů více odborníků, které upozorňují na obrovská rizika nadužívání preskripce antidepresiv. Mé shrnutí je pouze v posledním odstavci a opět vychází z informací popsaných odborníky a odbornými časopisy. Cílem mých textů a překladů je nabídnout i jiný pohled na léky a terapie, který se běžně v převládající propagaci farmaceutickým firem nevyskytuje. Margit

  14. Klara napsal:

    Dobry vecer,

    Take trpim endogenni depresi a musim rict, ze velmi zamrzi, kdyz se Vam podobnymi clanky snazi lide, kteri nemaji tuseni…. namluvit at se vzchopite.

    Clanek by mel byt napsany podrobneji, pusobi na me spis jako zajimavost z Blesku..
    Nezlobte se.

    Preji Vam hodne stesti.

  15. Dobrý den, opakuji, že v žádném případě nebylo mým cílem vystupovat nepřátelky vůči uživatelům antidepresiv a jestli to takto vnímáte, omlouvám se. Cílem článku je předat základní informace o rizicích nadužívání antidepresiv a pro detailnější informace jsou právě uvedeny mnohé odkazy s kompletními studiemi a zprávami odborníků. Omlouvám se, ale není v mých časových možnostech a ani účelem mého webu publikovat mnoha stránkové překlady studií. Také přeji vše nejlepší. Margit

  16. Robert napsal:

    Já osobně v antidepresiva nevěřím. Jak už bylo v článku napsáno, točí se v tom velké peníze a není to nic jiného než velký biznis a podfuk. Lékař by něco takového nikdy neřekl, protože by si tím podřezal svoji dojnou krávu. Je nutné si uvědomit, že medicína a lékaři tady nejsou proto, aby pomáhali lidem, ale proto aby na tom vydělávali, to je primární účel a i když si nemyslím, že by všichni lidé byli jen sobečtí bezcharakterní hamouni, stejně nakonec vyhraje pragmatický zájem vydělat nějaký ty prachy. :-D

  17. Iwuš napsal:

    Všimnite si, že ľudia, ktorí antidepresíva nikdy nebrali sú maximálne proti nim, naopak, tí, ktorí majú osobnú skúsenosť, ich obhajujú. To o niečom svedčí. Určite nie je dobré brať chemické lieky, keď nemusíte, ale sú prípady, keď to inak nejde. A nie sú to len ťažké depresie. Kto nezažil, nepochopí.

  18. Dobrý den, myslím si, že takto jednoznačná situace určitě není. A ani můj postoj není za každou cenu proti antidepresivům, ale pro jejich uvážlivé předepisování.

  19. enik napsal:

    Dobry den,
    antidepresiva jsou podle mych rodinych zkusenosti velmi slaba medicina nebo az neucine placebo.Endogeni deprese je jen prazdna formulace nalepka,to neni zadna diagnoza.
    Verim,ze jde o placebo byznys,znam i pripad z pribuzenstva kdy osoba brala nekolik
    antidepresiv dohromady(nejucinejsi podle psychiatru) a stale to nebylo ono,takze urcite tam asi byli i nake elektrosoky
    do hlavicky,nebyl sem u toho,ale myslim si to,protoze tam byl blazinec.
    Mimochodem jaky je asi vztah mezi sebevrazdou a depresi.Jsou lidi kteri etanazii vyslovene
    pozaduji ale jejich nalada neni nejhorsi a nekdy maji dokonce jasnou mysl..Podle ucebnic by meli dostat nalepku velmi tezke deprese,jenze oni se smeji..Tady neco nesedi

  20. Dominik napsal:

    Dobrý den.

    Článek má v jedné věci pravdu a to že jsou antidepresiva předepisovány v masovém množství a psychiatři o jejich předepsání ani moc nepřemýšlí.Ale co se týče jejich účinku na opravdu nemocné tak nesouhlasím.Jelikož se léči na antidepresivech již několik let tak mohu říct že díky nim vedu poměrně kvalitní život mám práci,přítele a malý dům.Než jsem je začal užívat nebyl jsem schopný ani dojít na nákup.Vše se změnilo v roce 2010 kdy jsem se zkusil zabít ale vše dobře dopadlo a po týdnu na jip jsem šel na měsíc na psychiatrii kde mi nasadili antidepresiva.Po 2 měsících užívání jsem se začal cítit lépe a začal jsem žít.Ano deprese mám i teď ale v mnohem mírnější formě a také se mi srovnal spánkový režim takze …
    Ano pokud je člověk opravdu nemocný tak pomohou ale antidepresiva neléčí smutek.

  21. Dobrý den, děkuji za sdílení Vašeho příběhu. Můj článek není v rozporu s Vašimi zkušenostmi. Sama upozorňuji na nadbytečné až nebezpečné předepisování antidepresiv v případech mírné až středně těžké deprese, kde zpravidla více škodí než prospívají. Nikde netvrdím, že by neměly být předepisovány v oprávněných případech, tj. zejména u těžkých depresí. M.

  22. Karel napsal:

    Dobrý den, souhlasím s Vaším pohledem a ke kritikům dodám: Antidepresiva někomu pomáhají dobře, někomu pomáhají na úkor vyvolání jiných problémů, někomu nepomáhají ani trochu a ještě vyvolávají neúnosné symptomy. Možná je to dáno geneticky, mikrobiologicky, toxikologicky atd. Především: Věda chybí. Hlavní problém je, že se předepisují bez znalosti příčiny, metoda pokus-omyl někdy vyjde a někdy ne (tito lékaři pak přesto někdy dokáží kritizovat alt. metody za nedostatečnou vědeckou podloženost, ale u té své si to neuvědomují). Jestliže nevíme, co je příčinou konkrétního problému, nemůžeme ani vědět, jak zapůsobí určitá látka na konkrétního člověka. To, že jsou předepisovány téměř na všechno, co se projevuje nějak v psychice, je smutný fakt. Vědecky nijak podložené není, že co se projevuje v psychice, nemůže mít původ jinde. Příklad: zátěž těžkými kovy, patogeny, neurotoxiny z organismů žijících v těle – to vše působí na nervy. Psychiatrie to až na výjimky nevnímá, dělá, že to neexistuje.
    Osobní zkušenost z 90. let, problém byl tzv. paniky: První dva dny na AD Prozac jsem nedokázal vůbec usnout (nikdy předtím ani potom jsem to nezažil), vybuzený chodil po bytě a ráno po druhé probdělé noci se cítil jako troska, která sotva dolezla tam, kde mi byl Prozac vysazen se slovy „to je škoda, je to tak vynikající lék“. Co dělá tohle, není vynikající lék, zejména bez znalosti příčiny problému. Paniky zmizely až po drastické půlroční změně stravy na alkalizační převážně syrovou (s jablečným octem v salátech), kdy z hlavy něco po týdnu začalo vytékat pryč, každý den. Pravděpodobně nějaké ložisko toxinů či patogenů. Změna byla dramatická. Neschopnost dojít do obchodu se změnila ve schopnost odřídit 1000 km za 2 dny. Od té doby nevěřím na pouze 2 příčiny tzv. psychických problémů: „špatné myšlenky“ (psychologie) a „špatné nastavení neuropřenašečů“ (mozková chemie). To první může být, ale bývá to „diagnostikováno“ i tam, kde je hlavní příčina jinde. To druhé má téměř vždy kořenové příčiny jinde. Myslím, že to je v souladu se zkušenostmi, které tady byly napsány, od kritiků AD až po nadšené přívržence. Jen jsem se snažil přidat další rozměr, bohužel opomíjený. Jenom příčinná léčba je skutečnou léčbou, i když úlevy samozřejmě lze dosáhnout i bez léčby příčiny a je dobře, že možnosti úlevy jsou, když už příčiny nezkoumáme.

  23. Dobrý den, moc děkuji za sdílení Vašich zkušeností. S potřebou řešit situaci kauzálně a nejen potlačovat symptomy také naprosto souhlasím. Margit

  24. Ráchel Bícová napsal:

    Dobrý den, je sice pravda, že jsou někdy AD předepisována tam, kde by měla spíše nastoupit psychoterapie apod., především tedy vidím jako problematické jejich předepisování praktickými lékaři. Vedlejší účinky mají také, jako ostatně všechny léky (ani ta vámi zmiňovaná třezalka není bez rizik) – proto léčba patří do rukou odborníka, který případně nasadí léky jiné a je ochoten společně s pacientem hledat ideální mediaci a dávkování. Také má být pacient o možných negativních účincích lékařem poučen (v příbalovém letáku jsou varování velmi jasně napsána). U depresí se nedá udělat nějaký krevní test či něco podobného, z čeho by jasně vyplynulo, co bude danému pacientovi sedět. Sama jsem ve svém okolí zažila ženu, která na SSRI reagovala velmi špatně, ale po výměně léků za jiný typ fungovala výborně a po cca roce mohla léky trvale vysadit.
    Váš článek je velmi zavádějící – a tvrzení, že antidepresiva častěji škodí, než léčí, by bylo potřeba opravdu kvalitněji doložit, nežli jste to udělala vy. Vidím spíše problém v tom, že řada lidí, kteří by se měli s depresí léčit, tak nečiní, zbytečně trpí a komplikují tak život sobě i svým blízkým. Váš opakovaný argument, že článek je o lehkých a středně těžkých depresích, na věci nic nemění.

  25. Eva Kratochvílová napsal:

    Vážená paní! Neustále hledám nějaké informace o antidepresivech a náhodou jsem narazila na Váš článek, dovoluji si obrátit se na Vás, protože si také myslím, že léky mohou škodit.
    Jak se navzájem mohou negativně ovlivňovat tyto léky: Mirzaten 0-0-1, Derin 0-0-1, Miraklide 1-0-0, Diazepam 1/2-0-1/2, Caviton 1-1-1, Heloperidol kapky 5-5-5, Prestance 1-0-0. Pokud můžete, prosím odpovězte. Mockrát děkuji

  26. Dobrý den, omlouvám se, ale mohu se vyjádřit jen zcela obecně a to, že léků je příliš mnoho a zcela jistě budou přínášet i nemálo nežádoucích účinků. Pro posouzení jejich vhodnosti a rizik potřebujete konzultovat s lékařem, který je předepsal a zná zdravotní stav jejich uživatele, popřípadě si domluvit pro kontrolu konzultaci i s dalším lékařem – specialistou. Děkuji za pochopení. M.

  27. Eva Kratochvílová napsal:

    Dobrý den, moc Vám děkuji za odpověď.

  28. Michaela napsal:

    Nedoporučuji brát antidepresiva, vím že jsou někdy situace, které jsou pro nás hodně těžké, ale antidepresiva tu situaci za nás nevyřeší. Taky jsem se dostala do situace kdy jsem na tom byla psychicky hodně špatně, měla jsem deprese a úzkosti a pak jsem zase měla deprese z toho že mám deprese a byl to pro mě začarovaný kolotoč. Asi měsíc jsem pojídala nějaké antidepresiva, název už přesně nevím, ale na tom nesejde, ale asi po měsíci jsem je vyhodila. Nebylo to sice lehké, přepadaly mě deprese a úzkosti, ale časem se to zlepšovalo. Hodně jsem pila bylinné čaje, pojídala hořčíky a snažila se zaneprazdňovat abych neměla čas myslet na blbosti. Špatných dnů ubývalo a lepších přibývalo.Trvalo mi asi tři měsíce než jsem se z toho dostala, ale jsem ráda že jsem to zvládla bez těch antidepresiv. Sem tam se mi to ještě vrátí ale už vím že to tak jak to přišlo zase odejde. Hlavně člověk musí mít někoho komu se vypovídá. Moje známá pojídá několik let antidepresiva, s nikým o svých úzkostech nemluví, dusí všechno v sobě, a bere silnější a silnější antidepresiva, kam taková cesta vede? Sáhnout po antidepresivech je nejjednodušší řešení jak se úzkostí a depresí zbavit, zkuste si zvolit tu složitější cestu jako já, ale postupem času budete moc rádi že jste tuto cestu zvolili! :-) A taky jsem evangelička, takže věřím že mi v těch nejtěžších chvílích pomohl Bůh, všem může pomoci, ale všichni ho odmítají. Možná některým z Vás můj příběh pomůže. Pokud to bude jen trochu možné zkuste se vyhnout antidepresivům.

  29. Jarka napsal:

    Dobrý den,
    v prosinci mi doktor (pratik) napsal antidepresiva sertralin 50, po 5 týdnech užívání jsem na tom byla mnohem hůř než předtím. Nikdy bych nevěřila co dokážou vedlejší účinky. Antidepresiva mi byly vyměněny za Citalec, 3 týdny klid a začíná to opět. Psycholog (uznávaný) mi vysvětlil že jsem dostala silnou dávku, proto ta reakce. Nechápu jak může tyto na jednu stranu nebezpečné léky psát kdekdo, bez pořádného psychiatrického vyšetření. Teď jen obíhám psychiatra a psychologa a budu se jich snažit co nejdříve zbavit. V mém životě již nikdy více..

  30. Zdenek napsal:

    Paní Margito,Vaše povídání na Dvojce ČR bylo milé a je dobře že se nám posluchačům připomínáte.Co je dobrý jíst když se zanítí přechody svalů ve šlachy.Děkuji za případnou radu a léčbu jídlem upřednostnuji a k lékařům nechodím když nemusim.Neužívám žádnou medikamentózní léčbu.Jen s Váma a s jídlem se léčím.

  31. Dobrý den, terapii zánětu je vhodné podpořit maximálním omezením jednoduchých cukrů ve stravě. Naopak pravidelně jezte zdroje protizánětlivých omeza 3 mastných kyselin jako jsou např. tučné ryby. M.

  32. Jana Novakova napsal:

    Dobry den vsem.Diky uzkostne poruse a třesu jsem se asi pred tremi lety rozhodla resit situaci leky-escitil.Absolvovala jsem skupinovou terapii tri mesice.Ta nic nevyresila.Pred asi 4.mesici me to vsechno tak nakrklo,ze jsem se sama vzchopila,prestala nad sebou brecet a nasla si vlastni cestu.Podivala jsem se hluboko do sebe sama a zacala se mit rada.Vice mene je to hluboka vira v lasku a to,ze strach z cehokoli je jen iluze,ktere je treba se zbavit.Leky ubiram,chci je vysadit.A je mi moc dobre.Naucila jsem se rozeznavat sve pocity a vest spravne sve myslenky.

  33. Děkuji za sdílení Vašeho příběhu a držím pěsti ať situaci takto zvládnete i zcela bez léků. Margit

  34. ondrej napsal:

    osobně si myslím že to hodně o manipulaci psychyattrů deprese a vůbec nemoci duše jsou ted hodně in je proste přilíš mnoho odborníku a tak vznikají studije a poruchy a bůhví co ještě a na všechno se vždy najde nějaký ten lék a někdo kdo to bude léčit a zkoumat napíše o tom knihu a antidersivum a deprese je třeba si položit otázku proč depresí přibývá není umění něco léčit a myslím že toto ještě léčit neumíme ale předcházet a jsem si jist to dokážem jinak se domnívám že dněšní psychiatrie je opravdu jen manipulace na základě výhružek a nálepkování nebudeš brát tyto léky bude vám ještě hůř a mohl by jste spáchat i sebevraždu no a pracovat to určitě moc nebudete řekně te my kdo s by tohoto výroku nebyl na prášky zkušenost
    z rodiny prášky jsme odmítly přerušily kontakt s psychiatrem hodně jsem mluvily a našly jsem skutečny důvod špatné nálady ani ne deprese a problém jsme vyřešily a je vše v pořádku
    a když vidím ty co je berou smějí se všemu a jsou stále v  dobré náladě tak je hodně lituji
    je lepe být někdy na hoře a někdy dole ale byt sám sebou když viděl co z mého kamaráda udělaly antidepresiva už to není člověk ale stále se smějící hmota která směje fakt uplně všemu řeknu vám byt jeho blízkosti je fakt hodně náročné a k psychiatrům v historii nevyléčily ani jednoho pacienta jen ho dokázaly přislušně
    zařadit myslím že dnešní společnosti chyby zdravý selský rozum k psychiatrovi jsem šli vlaśtně donucení z okolí neuvědomily jsme si že náš člen rodiny má opravdu problém který někdo způsobuje a hledaly jsme chyby v něm na konec se ukázalo že vněm nebyla a psychiatr ten to vše jenom dokonale zamotal během 20 minut vystřihl diagnozu s receptem v ruce dnes se nám nezbylo nic jiného něž se našemu členu rodiny omluvit měl problém ale dlouho to nikdo nechtěly vidět

  35. ondrej napsal:

    jen dovětek myslím že dnešní moderní doba nakládá na jedince příliš mnoho ukolů informaci že jen bude moc sám unést bude tedy na něm zda si jako pomocníka vybere prášek z rukou toho kdo ho zná pět minut v týdnu nebo zda si najde pomocníka z rad blízkých jak tomu bylo dřive myslím že dnes zatím hodně lidí voly ten přášek coš je škoda

  36. Alena napsal:

    Drahy Ondrej.
    Podla toho co pises usudzujem ze ani len netusis co je silna uzkost panika a tazka depresia z toho celeho.
    Mne sa tieto stavy prejavili ako mladuckej dievcine.
    Nevedela som co preco a co sa to v mojej hlave zrazu deje… No uplny des, hlava ta skratka neposlucha a zacne si robit co chce.
    Dlho som skusala a patrala po pricine.
    Pomohli mi antidepresiva uz ked som bola v stave kedy som sa len triasla na posteli a chcela to ukoncit.
    Nezabudaj na to ze depresia je smrtelna choroba ako rakovina. A ked nepride pomoc vcas vela ludi to uz skoncilo.
    Ja som presvedcena ze mam toto ochorenie zdedene. Mame v rodine viacero samovrazd a ja som rada ze som nasla lieky ktore mi skutocne pomohli inak by som tu uz asi nebola.
    Ked sa moj stav zlepsil patrala som po pricine, chodila na terapie, skusala alternativy, vysadila som lieky a pokusila sa zit bez nich asi 5 krat.
    A da sa to zopar mesiacov vydrzat ak clovek nema ziadnu psychicku zataz…
    Zijem zdravo, relaxujem. Mm dva kone a psa a venujem sa prirode ako casto sa len da.
    Pricinu mojich stavov poznam. Presla som si mnohymi terapiami psychologmi a pod….
    No poviem ti ze ked sa mi to vratilo tak nepomahala ziadna priroda a pri konoch som nevydrzala. Znova som sa musela zacat liecit a bola som na tom mozno horise ako na zaciatku…
    Som vdacna za tieto lieky lebo mnohym ludom pomahaju.
    Ani len netusis aki su ludia s depresiami bojovnici… Ovela vacsi ako psychicky zdravi ludia.
    Depresia trapi mimochodom vacsinu hlavne vzdelanych a empatickych citlivych ludi…
    Ja sa s tym trapim 8 rokov. Velmi ma trapilo ze fungujem na liekoch ale treba sa s tym zmierit…
    Su ludia s fyzickym ochorenim ktori beru cely zivot lieky…aby mohli zit a fungovat
    To mas podobne ako cukrovku napr. Ci vezmi ze by si cukrovkar nedal inzulin ako by to asi dopadlo….
    Ja sa za svoje ochorenie uz viac neobvinujem . Kto zazil vie o com hovorim
    Ja som si ho nevybrala a zazila som si v zivote vela zleho co sa tiez podpisalo na tom celom stave…
    Velmi lahko sa sudi a tvrdi ze ludia vezmu liek a zacnu byt lenivi lebo nepatraju po pricine… Verim ze kazdeho z nas to trapi a patrat bude stale a skusat a verit

  37. Martina napsal:

    Dobrý den.Po Vánocích mi začala úzkost a nic mě nebavilo.Začalo to odstěhováním syna a kolapsem dcery.Nenapadlo mě nic jiného než se ojednat k psychiatričce.Ta mě vyslechla a nasadila antidepresiva.Bylo mi již první den tak moc zle a ty šílený myšlenky hotový děs.Léky jsem okamžitě vysadila a bojuji s tím sama nyní jsem si nasadila třezalkové kapky.Na kontrolu jsem k lékařce zašla a vše ji popsala a chtěla mi nasadit jiné,ale já to odmítla.Požadovala jsem doporučení k psycholožce,ale místo něj jsem dostala brožuru o strachu a úzkosti.S antidepresivem se již nechci setkat a věřím že třezalka začne za pár týdnů účinkovat :)

  38. Hana napsal:

    Dobrý den,

    já ossobně nevím,jak bych zvládala vše bez léků,snažila jsem se moc a moc.AD jsem nikdy brát nechtěla,mám uzkostnou poruchu s agorafobií,pak už jsem ale nemohla,a nakonec opravdu pomalým tempem AD začala brát,jak jsem vděčná,potkala mě operace s rakov,to bych bez AD nezvládla i tak to s nima bylo náročné,umírala mi maminka půl roku mi odcházela před očima bez AD nevímmmmmmmmmmmmm,nejsem sice uplně fit,ale určitě bych tohle vše bez AD nezvládla,takže ono je potřeba rozlišit ,kdy je to nutné a kdy není,ale od toho máme snad odborníky,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,tím rozhodně nejsem proti alternativní medicíně

  39. pastelka napsal:

    Já za tento článek moc děkuji. Myslím, že není správné, že vám AD napíše kterýkoliv obvodní lékař. Navíc je myslím i všeobecně zlehčováno, že jsou téměř neškodné a nemají vedlejší účinky a podstatou tohoto článku je upozornit na to. Jen si tak říkám, co asi dělali naši předci, když jsou AD teprve od padesátých let ? Možná naši předci vzájemně více komunikovali, více plakali .. nechali problém „vyhnít“ a dokázali se v mnoha případech „oklepat“ a jít dál. Možná bylo více sebevražd..? Myslím, že lze i změnit něco uvnitř sebe sama, abych po AD nemusela sáhnout. Někdy to lze, někdy ne a jistě záleží na „velikosti problému“ i osobnosti člověka, jak se k AD postaví. Já osobně mám problém a o AD nějakou dobu uvažuji. Byla jsem upozorněna lékařem, že v situaci kterou řeším, by se nebylo čemu divit. Dnes je mi skvěle a bylo mi skvěle i včera. 2 dny po sobě brečím a cítím díky pláči neskutečnou ulevu. Srovnávám si myšlenky v hlavě bez okolních ruchů-televize, rádio, mobil. Kdo mě zná, neuvěří. Nejsem zvyklá brečet, nepláču třeba i rok, přesto že cítím, že by to chtělo jít ven. Mám také kamarádku, která díky AD funguje. Já sama za sebe, říkám AD zatím NE.

  40. Josef Matlas napsal:

    Pěkný článek. Jen svými dlouhodobými zkušenostmi s vyhořením a depresemi mohu potvrdit vaše tvrzení o antidepresivech. Nejen, že nic antidepresiva neřeší, ale oni často až vražedně ubližují. I ti lidé co je předepisují jsou často velmi pozadu ve své duchovnosti. Nechápu, co se najde zde komentářů, které jejich existenci podporují. Opravdu tomu nerozumím. Někdy mám až pocit jestli ti lidé nejsou nastrčení lékařskou a farmaceutickou loby, protože jinak si to nedovedu vysvětlit. Alespoň tedy mě přiváděla antidepresíva do hrozných nesnesitelných stavů tísně, tuposti, slabosti, nic neřešení a chronicity ve funkci některých hlavních orgánů těla. Teprve svépomocí, když jsem dlouhodobě objevoval a zkoušel alternativní metody (detox. podle dr. J. Jonáše, klas. homeopatie, fytoterapie, dietologie, reflexní ter., psychotronika, duchovní vědění), jsem se z toho postupně dostal. Je třeba hledat příčiny (bývá jich zpravidla více najednou) a přebudovat se. Antidepresiva tento proces zastaví a zdraví ještě zhorší. Pro nezasvěceného člověka je to až zprvu neuvěřitelné, že by státem zavedená školská medicína, ta „autorita a opora“, mohla být až takto bestiální pokud jde o psychiatrické a chronické, degenerativní nemoci vůbec.

  41. Míla napsal:

    Dobrý večer,mám dceru 35 let a 2 roky je rozvedená.Měla za muže němce a má s ním dceru(8 let).Potom měla přítele (asi půl roku)ale zjistila,že není normální a na internet posílá fotky v dámském prádle a kozačkách.Bere AD asi rok a půl.Byla to fajn holka,která v těžkých situacích občas vypila nějaké víno.Pak začala brát AD.v POSLEDNÍ DOBĚ(ASI PŮL ROKU ZPĚT)se ale začíná navážet do mě,jako matce a vytahuje věci,staré 23 let.Zakazuje mi přístup k vnučce a ovlivnuje i mladší sestru,které je 20 let a ta ji nechápe!! Nikdy před-tím,taková nebyla.Měli jsme fajn vztah. Myslíte,že na ni AD tak zapůsobila,že se začala obracet proti mámě?Děkuji za odpověd,jsem na tom už dost špatně(nespím a hubnu)a nevím,co dál! poraďte

  42. Dobrý den, nemohu posuzovat tento individuální případ, ale obecně platí, že antidepresiva jsou silně účinkující a mozek ovlivňujíí léky s mnoha nežádoucímu účinky. Doporučuji, abyste zkusila stav konzultovat s dceřiným lékařem. Margit

  43. Vafle napsal:

    Mila Margit, lidem s depresi jejich okoli radi presne to co vy, zmente zivotni styl a prekonejte to. Prevlada presvedceni, ze deprese je proste osobni slabost a neschopnost.Jenze deprese je nemoc a je zapotrebi ji lecit. Zmena zivotniho stylu je krasne doporuceni, jen nevim, jak to depresivni clovek ma provest, on toho totiz neni schopen. Krom toho plati, ze u lehci a stredne tezke deprese je mozne lecit jen psychoterapii, pri tezke depresi je nepodani antidepresiva non lege artis. Jiste vite, co to je. Samozrejme opet spolecne s psychoterapii. o te se vubec nezminujete.

  44. Dobrý den, v našich vyjádřeních nevidím rozpor, na přednost přirozených možností upozorňuji u lehkých až středně těžkých depresí, tak jak potvrzují i dvojitě zaslepené studie. Za neuvedení psychoterapie se omlouvám, to považuji za samozřejmost, a proto jsem se jí v textu nevěnovala. Cílem bylo upozornit na zbytečné předepisování léků u stavů, kde jejich účinnost není potvrzena. Margit

  45. nostress napsal:

    Dobry den. Mate pravdu, dneska clovek spoleha na leky. Ze sve zkusenosti mohu rict, ze jsem take brala anridepresiva. Mela jsem panicke ataky,stavy uzkosti. Citila jsem se hrozne. Kdo zazil,moc dobre vi o cem mluvim. Brala jsem pred rok Citalon+ Neurol( jen 3 tydny ze zacatku). Nejsem si jista jestli mi leky pomohly, nekdy prisla uleva,pak se to zpet vratilo. Tyto stavy mam porad,ale jsou v mirnejsim provedeni. Mam jen obavy a strach, ze se to bude zhorsovat a ze se toho nezbavim. Sportuji, jim zdrave, delam vse, co me bavi. Uvidime jestli to nekdy prejde. Jsem stastna, ale nechapu, proc mam stavy uzkosti, divneho pocitu, je to asi uz ve me, moc rada bych se toho pocitu konecne zbavila. Tak uvidime. Ale leky uz brat nechci.

  46. Lucie H. napsal:

    Dobrý den,
    souhlasím. Myslím, že západní medicína naprosto nechápe mechanismy deprese a úzkosti. Přírodní (nepochopitelně nazýváno alternativní) medicíny a filozofie ví, že když se toto u člověka spustí, je čas na léčení duše. Všichni v sobě máme zranění z dětství, které se v jistém okamžiku, kdy už je toho moc, ukážou. Samozřejmě, někdy je třeba prášků k překlenutí hodně těžkého období, ale teď se to předepisuje, jak na běžícím páse.
    Měla jsem syndrom vyhoření, úzkosti, paniky a obvoďák mi napsal prášky a ať se za tři měsíce ukážu. Žádná nabídka psychiatrie/psychologie atd. Po AD jsem byla vyřízená, ale myslela jsem si, že mi pomůžou, což byl omyl. Vůbec nic se nevyřešilo. Vzala jsem svůj život do vlastních rukou a měla štěstí, že se objevilo hodně lidí, se kterými jsem to mohla řešit (akupunktura, psycholožka, homeopatie). Pak jsem se jednoho dne rozhodla, že už to nechci brát, že tu berličku nepotřebuji a nevzala jsem to. Byla to opravdu hrozná noc plná fyzické bolesti, kdy jedna má část chtěla dál být v roli oběti a druhá chtěla jít dál, ale dala jsem to. Je rok pryč a můj život je skvělý. Stále se mi objevují události z minulosti a žádají si být uznány vědomě, ale jde o to překročit sám sebe a přijmout sebe i tu bolest, kterou popíráme, ať vědomě či nevědomě. Tak Vám všem, kteří stále bojujete a nevidíte světlo na konci tunelu, držím palce, nebojte se, vše se dá zvládnout.

  47. sfsfsfsf napsal:

    poznam 10 ludi ktory mali depresiu a su uz mrtvy , pretoze ich zahanali alkoholom

    tak to u nas byva , ze ludia siahaju nakprv po drogach , cigaretach a ja neviem po com vsetkom , mesto toho aby isli ku psychiatrovy

    uzival som niekolko druhov AD a musim povedat ze vsetky tie vedlajsie ucinky su s porovnanim uzivania alkoholu nepatrneee

    a dam ruku do ohna ze keby sa liecili na psychiatrii ludia ked maju problem a nie v krcme , tak tu este mohli chodit po svete

  48. sfsfsfsf napsal:

    PS tiez som uzival lubovnik bodkovany a alternativne sposoby liecby a nepomohlo

    Kto tvrdi ze lubovnikom sa da vyliecit zmiernit depresia sa myli

    si myslim ze jedina tabletka sa vola vyliecit nasu choru spolocnost + láska

  49. Petr napsal:

    Dobry den,
    psychofarmaka jsou predevsim velmi zajimavy byznys. Na zaklade vedeckych studii, sponzorovanych vyrobci psychofarmak, jsou v kratkodobem testu (radove jen par tydnu, dlouhodobe studie jsou financne narocne) zjistovany pozitivni ucinky psychofarmak na tu ci onu dusevni poruchu ci chorobu. Tato onemocneni nejsou az na vyjimky diagnostikovana na zaklade biochemickych, fyzikalnich ci genetickych vysetreni, a nemocnym neni nasledne na podle vysledku techto exaktnich vysetreni cilene stanovena lecba konkretnim preparatem s presnou potenci – na individualni bazi. Toto je provadeno vetsinou na pomoci kratkych rozhovoru a pozorovani vnejsich projevu/chovani nemocneho, metodou pokus – omyl. Proto se take casto stava, ze lek nefunguje, nepomaha, u vyznamne casti nemocnych, a u tech, kde je jisty pozitivni efekt videt, casto jen za cenu tezkych vedlejsich ucinku, ktere mnohdy vedou k preruseni uzivani. Pravdou je, ze tyto leky neleci pricinu nemoci, v nejlepsim pripade mohou jen zmirnovat jejich symptomy, a to casto i za cenu vzniku zavislosti, pri chronickem uzivani, ktere je pro ne typicke. Lek take i u rady pacientu prestava postupne v case fungovat, je nutno zvysovat davku (tim se zvysuji obvykle i vedlejsi ucinky) a nekdy ani to nepomuze a pak se experimentuje s jinymi preparaty nebo jejich „koktejly“. Intenzivni kombinovana lecba psychofarmaky nakonec nezabrani v mnoha pripadech invalidizaci, bohuzel cely proces spise urychli. Alternativni cesty vetsinou existuji, jen nesmi byt jiz prilisnou lecbou podlomena vule je hledat …

  50. Zuzana napsal:

    Dobrý den
    Mam panickou a generalizovanou uzkostnou poruchu jiz 9.5 let stalo se mi to po úmrtí otce.První panicke záchvaty a celodenní nemožnost normálně fungovat nebylo nemožné.ten strach o sebe me paralyzoval.myslela jsem,ze umiram.tehdy jsem nevěděla nic o AD a v lecebne mi nasadili citalek,zabral a fungovala jsem 2 roky,pak se panika objevila po 1 letu letadlem a citalek uz tolik nezabiral,vysadila jsem a po dalších letech me opet zasáhla,mela jsem velký stres.psychiatr mi napsal opět citalek a uz mi bylo ještě hůře!!!! Vysadil mi ho a nasadil Paroxetin..zase děs,motala jsem se,jak mimo realitu.v současné době mam zase propad a uz nechci žádné AD,zkouším psychoterapie,homeopatika,zmenila stravu,žádné sladkosti,pohyb.ještě najít praci,která me bude bavit a najit lásku a verim,ze se z toho dostanu.Me tělo zřejmě nesnese AD a nehodlám na sobě zkoušet dalsi a další.

  51. Zdenka napsal:

    Váš článek spoustě lidem ublíží. Vy nevíte jakým peklem musí procházet a AD jsou jedinou jejich záchranou. Mě taky zachránily před smrtí a stále mi pomáhají žít…

  52. Marina napsal:

    Dobrý den,
    v první řadě bych chtěla poznamenat, že nejsem člověk, který si potrpí na aktivní sdílení zkušeností a názorů na internetu, ale některé reakce a i samotný článek mě, jak se říká, nadzvedl ze židle.
    První problémy s OCD se u mě objevily na VŠ, předtím jsem byla naprosto v pořádku. Chápu tedy postoj psychicky zdravého člověka, který si říká, dělají si to sami, ať se seberou, přestanou se litovat a budou v pořádku. Jenže zhruba ve dvaceti se u mě začaly objevovat první příznaky, úplně jsem se změnila, z veselé kopy, která bavila lidi široko daleko, ze mě byla vystrašená troska, která nebyla pomalu schopná dojít na přednášku. Doma si také mysleli, že TO musím prostě překonat, babička (milovnice bylin) mě léčila třezalkou a meduňkou, nutili mě „bavit se,“ abych neměla čas se „nesmyslně pozorovat“. Tyhle skvělé rady mě dostaly téměř na dno. Jednoho dne jsem si řekla, že takto už to nejde, objednala se na psychiatrii, dostala jsem AD a najednou jsem to byla zase já. Nežádoucí účinky – žádné, možná mi bylo trochu špatně od žaludku (jinak doufám, že vy všichni, kteří tady zbrojíte vůči AD, neberete prášky na bolest, na tlak, ATB apod. – protože ty nežádoucí účinky…. hrůza. Nemám pocit, že bych byla bezdůvodně agresivní, dokonce ani nejsem stále se usmívající „hmota“, nebere ten dotyčný spíš heroin?:D Moje nálady jsou totožné s náladami ostatních lidí. Konečně jsem zase tím, kým jsem byla, než jsem onemocněla.
    Mějte se krásně a pamatujte, že existují skutečnosti, které nelze generalizovat. Kdo nezažil, nepochopí.

  53. Marina napsal:

    Ještě bych dodala, že jsem před AD zkoušela řadu alternativ, např. KBT – pro mě zcela neúčinná, byla jsem u dvou dalších psychologů. První zastávala názor, že vše nám odhalí dětství a zoufale hledala disharmonii v naší rodině, která by vše vysvětlila. Druhý byl milovník existenciální filosofie a vyžíval se v tom, že mi recitoval pasáže, které si předtím nastudoval: ,,Víte co je to vlastně nemoc (ne-MOC)?“ Takže Kierkegaarda jsem četli oba, stejně jako řadu dalších skript psychologie a psychopatologie – parafrázovat něčí myšlenky umím taky, jak mi to mělo pomoci? Skupinová terapie byla ovšem jedinečný zážitek, tady jsem pochopila, proč se na psychicky nemocné lidi většinová společnost kouká jako na zoufalé slabochy. Estráda zadlužených, láskou zklamaných a jinak neúspěšných lidí, samozřejmě zde byly i výjimky. Někdy jsou opravdu AD jedinou možnou volbou.

  54. Dobrý den, děkuji z asdílení Vaší skušenosti a držím pěsti ať se jen daří. Cílem mého textu určitě nebylo jakkoliv potíže bagatelizovat, ale upozornit na fakt, že je zde velké množství nesprávně diagnostikovaných depresí a zbytečné psychiatrické medikace. Podle mne rizika z těchto plynoucí jsou zásadní a potřeba na problém upozornit. Margit

  55. Alica napsal:

    Áno, ľudia ktorí nikdy nezažili stavy úzkosti, paniky a depresie sa môžu len ťažko vžiť do tejto situácie. Ja som si tým prešla a dúfam, že najhoršie mám už za sebou. Myslím, že som zo začiatku potrebovala barličku v podobe AD, lebo tieto stavy ma zaskočili a nevedela som sa s nimi vysporiadať pomocou byliniek ani pohybu. Je pravda, že to na mňa prišlo v januári, teda mi už dlho chýbalo slnko a navyše som týždeň pre chorobu užívala antibiotiká. Psychiatrička mi potom povedala, že u ľudí, ktorí na to údajne „majú predpoklady“ sa často spustí depresia práve počas choroby. Ja osobne si myslím, že spúšťačom boli práve tie antibiotiká, ktoré som vtedy brala (ako vedľajší účinok sa tam uvádzali stavy úzkosti). Nie nejaké predpoklady v mojej stavbe mozgu, ako sa mi to snažila nahovoriť psychiatrička. Musím povedať, že prvé 2 týždne nasadenia AD boli najhoršie v mojom živote. Stavy sa mi ešte zhoršili, dokonca sa objavili myšlienky na to najhoršie, ktoré som predtým než som začala užívať AD nemala. Moja depresia bola len stredne ťažká, nemala som samovražedné myšlienky ani nič podobné. No keď som začala brať Paretin, tie myšlienky prišli. Chvalabohu, že boli okolo mňa ľudia, ktorí ma podržali. Takže si myslím, že lieky, ktoré i keď len zo začiatku vyvolajú ešte horšie stavy, než vôbec máte, nemôžu byť dobré. Áno uvádza sa to aj v príbalovom letáku, že sa vám stavy zo začiatku bratia zhoršia, ale je toto ospravedlnenie? Neskôr mi už začalo byť dobre, psychicky, ale fyzicky prišla nevoľnosť, bolesti hlavy a keď som náhodou v jeden deň zabudla liek zobrať, dostavili sa neskutočné závrate a srdcová arytmia. Vedela som, že musím nejako prísť na to, ako toto svinstvo vysadiť. Na margo psychiatričky, bola to milá žena, ale súhlasím s tým názorom, že absolútne okrem liekov nemala čo ponúknuť. Pýtala sa ma na príčiny mojich stavov, ale si ich iba sucho zapisovala do karty pacienta, nesnažila sa mi nejak slovne pomôcť a potešiť ma. Na základe toho, čo som jej opísala, povedala, že som učebnicový príklad, že spĺňam všetky definície pre depresiu. Čiže takto ľahko na zákalde niektorých bodov y knižky stanovila diagnózu. Prišlo mi to tak, že vlastne aj ja sa tam môžem posadiť na jej miesto, prečítať si v knižočke aké sú príznaky depresie a podľa toho ľudí klasifikovať. Je to až smiešne, že sa títo ľudia označujú za lekárov, aj keď nepopieram, že prešli medicínskym vzdelaním, ale to je im pre ich súčasnú prácu absolútne nepotrebné. Je to smutné, aj pri opakovaných stretnutiach s ňou, som si uvedomila, že vie len predpísať tabletky a nemôže skutočne pomôcť, že je to na mne a to by si mali uvedomiť všetci ľudia trpiaci týmto ochorením. Iba sa ma slušne opýtala ako sa cítim, či nemám už žiadne zlé stavy a ako sa cítim fyzicky a keď som jej povedala, že sa cítim fajn, len mi predpísala ďalšie lieky, lebo údajne liečba musí trvať najmenej rok. A že nabudúce, keď sa budem cítiť dobre, už nemusím prísť za ňou na ambulanciu, ale len si dať predpísať recept. To je všetko čo vám moderná psychiatria môže ponúknuť. Ale vrátim sa ešte naspäť k AD. To že tieto lieky pôsobia skôr ako placebo som začala zisťovať, keď som si sama postupne znižovala dávku. Ako je možné že som sa zrazu už len pri pol tabletke cítila rovnako ako keď som brala celú? Člevek by si myslel, že znížená dávka mi vráti naspäť aspoň čiastočne zlé stavy. A čuduj sa svete po mesiaci som prešla už len na štvrť tablety a cítila som sa rovnako dobre, po ďalšom som lieky prestala brať úplne a hneď sa dostavili abstinenčné stavy: krútenie hlavy, triaška, úzkosť. Teraz som týždeň bez tabletiek, cítim sa síce fyzicky mizerne, psychicky som podráždená, na každého kričím, čo som predtým nebývala. Pozrela som sa do letáku. Sú to všetko abstinečné príznaky. Dúfam, že s pomocou byliniek sa mi podarí aj tento medzistav preklenúť a na hrôzu s menom AD úplne zabudnem. Počas tohto obdobia so pochopila veľa vecí. Predovšetkým to, že AD sú naozaj len barličkou, ktorá vás síce na chvíľu udrží nad vodou, ale nevylieči. Musíte hľadať aj iné spôsoby ako sa len spoliehať na lieky a psychiatrov, ktorých vaše trpiace vnútro pramálo zaujíma. Povedia vám, že máte fyzický problém, nedostatok serotonínu a musíte už možno celý život brať lieky. Takže rozhodnutie je iba na vás.

  56. mirek napsal:

    Před cca rokem se mi přihodil úraz, kdy jsem spadl ze žebříku částečně i na hlavu.Od té doby se mi motala a bolela hlava, cítil jsem bolesti v krční páteři a bylo mi kolikrát dost zle. Vyšetření na magn.rezonanci ukázalo zúžený páteřní kanál (blok).Byly mi doporučeny rehabilitace, ale ty k ničemu nevedly.Protože se můj stav zhoršoval, tak se začaly přidávat i úzkosti.Zašel jsem proto za neurologem,aby mi s tím nějak pomohl.Ten mi však předepsal lék Lyriku,který mi ale nesedl kvůli tomu,že jsem se cítil hodně stažený,nikoliv uvolněný jak jsem potřeboval.Navíc se mi objevovaly třesy v těle.Po dohodě s neurologem jsem tento lék po 10 dnech vysadil a on mi následně předepsal antidepresivum Cipralex,který je prý velmi dobře snášen.Podotýkám,že o tom že je to antidepresivum jsem vůbec nevěděl,nebylo mi to sděleno.Začal jsem Cipralex užívat a bylo mi tak zle,že jsem skončil 2x za sebou na pohotovosti,kde jsem se dozvěděl,že by příčinou mohly být tato antidepresiva.Na pohotovosti mi bylo doporučena návštěva psychiatra.Protože jsem se cítil opravdu hrozně,neměl jsem chuť na jídlo ani na pití,bolela mě hlava a ještě více motala a měl hrozné myšlenky,tak jsem zašel k psychiatričce.Ta mi řekla,že tak do 3 týdnů se můj stav evidentně zlepší a přidala mi neurol (přiznávám,že ten mi trochu pomohl na zklidnění). Můj stav se mírně zlepšoval,ale ani po 3,5 měsících pořád nic moc.Takže psychiatrička konstatovala,že mi Cipralex nezabral a předepsala mi Mirzaten.Po něm jsem sice už dostal i chuť na jídlo,nicméně jsem se hlavně po ránu cítil,jakobych den předtím skládal nejméně 50 metráků uhlí.Takže jsem se rozhodl antidepresiva přestat brát a postupně jsem je vysadil.Začal jsem chodit na masáže,akupunkturu (popovídání s jinými lidmi také hodně pomůže),trochu cvičit,změnil jsem jídelníček(více zeleniny a ovoce) a můj stav se pomalu, ale jistě zlepšuje a cítím se mnohem mnohem lépe,než při používání uvedených jedů,které ničí další buňky v těle. Takže antidepresiva už nikdy více a myslím si,že většině lidí (ne samozřejmě všem) by pomohla jednoduše změna dosavadního životního stylu.

  57. Svatava napsal:

    Všechny příběhy i článek pro mne velmi užitečný.T.č. prožívám zřejmě stress.reakci na
    uplynulé 3 roky, kdy jsem se intenzivně starala o tatínka, posledních 9 měsíců jsem si ho
    vzala k sobě domů- ležící na plenách, chr. srd.selhávání, demence atd. nebylo to lehké, jsem
    sestřička, tatínek doma zemřel 14.8.2015. Navíc 1/2013 operace /která dopadla dobře, histologie negativní/ ale taky velká psychic.zátěž- asi 2 měsíce jsem užívala Xanax 0.5mg SR 1x denně.Bez něj bych to nezvládla. S postupným vysazením nebyl problém.
    Nyní nemám žádné subj. depresivní pocity atd, nemám k nim důvod. Před asi týdnem TK 230/130-RZS.- zmínila jsem se o tatínkovi, tak uzavřeno jako psych. nadstavba. U PL nabídnuty AD-po 1/3 na noc- vzala jsem jen jednou, ráno jsem myslela že nevstanu z postele. Takže více NE, mám jen Xanax 0,5 SR 1xdenně / vím, že se nesmí brát dlouhodobě/, ten mne zklidní, ataky vysokého TK se opakují, čekám na Holtera.
    Cítím, že bych potřebovala vysadit alespoň na 2 měsíce, odjet někam k moři, ale to holt
    nejde, tak se s tím musím poprat sama- zlepšit stravování, zhubnout a tak. Díky všem lidičkám, co napsali své příběhy.

  58. david napsal:

    O depresích a dalších psychických onemocněních už toho bylo napsáno mnoho a mnoho ještě bude. Stejně jako jsou odpůrci a příznivci kouření po hospodách, tak stejně tak vždy budou příznivci a odpůrci psychofarmak a všeho ostatního. Osobně ve svém okolí neznám člověka, který by svůj volný čas jentak ze srandy trávil u psychiatra a nebo se dokonce nechal jen tak z plezíru zavřít do blázince. Ti lidé zažívají mnohdy taková muka, o kterých se zdravým lidem ani nezdá. S rýmou se také nikdo nenechá dobrovolně zavřít do špitálu. Zkrátka tím chci říct, že musí mít člověk opravdu důvod, aby toto podstoupil a často hodně vážný důvod. Já se léčím s depresí už dlouho a i když není úplně šílená, je tu se mnou každý den a pořád. Každou chvíli mě provází myšlenky na smrt. Vidím přijíždět metro a hlava říká skoč a já se orosím potem, jak se tomu podvědomě bráním, vidím šňůru od fénu a okamžitě mě napadne jak je omotaná kolem mého krku, okno v 7 patře doslova přitahuje k letu. Ta zpropadená nemocná hlava jako by to chtěla sama a i když se tomu podvědomě bráním, dělá si co chce potvora. Často se děsím sám sebe, že to nezvládnu a že povolím. Vidím šťastné a normálně fungující lidi kolem sebe a říkám si, jak dlouho tu ještě budu a že mě tu už nic nečeká – loučím se. Přítelkyně vidí jak opět chřadnu, za 2 měsíce jsem zase shodil 8 kilo, protože nemám chuť k jídlu a navíc mě pořád nebaví se usmívat a vysvětlovat všem kolem sebe, že mi není dobře. To mě vyčerpává asi ze všeho nejvíc – neustále se do něčeho nutit a předstírat že je vše ok. Asi jako cukrovkář, kterej si na záchodě tajně píchá insulín, protože se stydí za cukrovku. A tak jsem na všechny často nepříjemnej a hnusnej (chudáci, oni to myslí dobře) – zpytuju pak svědomí a podvědomě se jim všem omlouvám, že to maj se mnou těžký. Nejraději by si člověk někdy tu palici amputoval, ale nejde to, máme jednu na celý život a musíme s ní žít až do konce. Je to někdy moc a moc těžký. Zkoušel jsem všechno už pomalu ale bez prášků to nějak nejde. Jestli někdo zdravý chce moje pocity a hrůzy, rád alespoň na chvíli přenechám.. nehlaste se ale všichni ..:) ……. pokud mi někdo zase poradí, abych si šel zaběhat, nebo abych jedl hodně zeleniny apod.. tak se neznám fakt :) nezlobte se ale tím, že nechám také ostatní lidi nahlédnout do mého nitra tak se mi uleví..,. buďte zdrávi a když nebudete moct dál, dejte si klidně prášek.. já se na vás zlobit nebudu..beru je taky

  59. Moc díky za sdílení takto osobního příběhu a mohu jen napsat, že upřimně držím pěsti ať se podaří stav lépe zvládat ať už je to s pomocí jakýchkoliv léků anebo té zeleniny. Margit

  60. aj AD napsal:

    Precitala som si vsetky prispevky. S poslednym Davidovym sa mozem takmer stotoznit, kedze na rekuretnu depresivnu poruchu sa liecim uz 20 rokov. AD pomahaju tam, kde je to potrebne. Tam, kde staci mozog nabrat silu zmiernenim stresovych faktorov, upravou zivotospravy, ci jednoducho spravne prezitym smutkom, alebo dobre nastavenou psychoterapiou, nie su urcite prvou alternativnou volby…ale predsa, preco davat clanku taky klise nadpis? Nie je to pre vacsinu ludi neznalych endogennej depresie a jej mnohych podob zavadzajuce? Citala som tu vyjadrenia napr.:¨skuste si zvolit tu tazsiu cestu a nebrat AD!“…Tu sa naozaj depresia zamiena len s hlbokym smutkom, frustraciu, ci obasnymi uzkostami zavinenym objektivnou zivotnou situaciou. Osobne som depresiu neprezivala len ako akysi nedefinovatelny smutok, ale ako neschopnost smutok vobec prezivat (vratane inych pocitov, aj citov)S depresiou nemate motivacu ani radost zo zivota, nedokazete citat, pozerat tv, varit, jest, spat, ani bdiet bez uzkosti a pocitu nenaplnenia, nic z beznych aktivit vam neprinasa radost, nic nedava zmysel, je to koma zivota, odrhnutie od zmyslu bytia. Najviacsou bolestou je otupenie zmyslov, neschopnot citit. Mne AD roky pomahaju opat aktivne zit, tvorit, tesit sa z malickosti, byt matkou a manzelkou. Mam adenom na hypofyze (vrodeny) a autoimunitne ochorenie stitnej zlazy. V zivote som prezila nemalo bolesti a krizovych situacii, ale pre tie sa clovek netrapi. Trapi sa pre pocit, ze depresiu nemoze ovplyvnit silou vole, tak ako cukrovku. Urcite je potrebne viac osvety o tejto chorobe, aby su ju liaci este stale nezamienali s tak slangovou ¨depkou¨.

  61. Tereza napsal:

    Doporučuji všem shlédnout dokument na youtube: „Antidepresiva- penize s cejchem smrti“ a „Bez života“.
    Člověk tak lépe pochopí souvislosti, proč se tak děje.
    Váš článek je sice dost stručný, ale v zásadě souhlasím. Farmaceutické firmy spolu s psychiatry zamlčují a zapírají závažnost toho, co jsou tyto léky za svinstvo, platí školení lékařů o údajné nerovnováze v mozku, již je třeba léčit, prostě lumpárna na desátou.

  62. Martina Koudelová napsal:

    Dobrý den,

    prosím: neznáte někdo odborníka na konzultaci jak vysadit co nejbezpečněji po mnoha letech antidepresiva (venlafaxin 225mg, tritico, a stabilizátor (valproát)? Vím – našla jsem si, že se musí změnit celkově strava a ještě jsem si našla článek, kde jsou doporučeny 5-HTP (100 mg třikrát denně), SAMe (400 mg jednou až dvakrát denně), Tyrosin (1000 mg dvakrát denně)
    Fosfatidylserin (100 mg dvakrát až třikrát denně), Magnesium glycinát (400 mg dvakrát denně), z čehož asi čerpala i paní autorka tohoto článku. No já jen hledám někoho na průběžné poradenství. Ale jsem v ID III. stupně, nejsem moc finančně „za vodou“, proto hledám někoho, kdo by to se mnou chtěl i studijně vyzkoušet. Nebo, kdybyste si kdokoli z Vás uvědomil/vzpomněl, že znáte takového (ale opravdu!!!) odborníka. Díky event. za odeslání na martina.koudelova@gmail.com (je to opravdu hodně důležité pro mne!)

  63. Dobrý den Martino, úplně nejlepší by bylo nejdříve zkusit vysazení a uvedenou suplementaci řešit přímo s lékařem, který Vám léky předepisoval a tedy dobře zná Váš zdravotní stav. Margit

  64. Terka napsal:

    Ahoj nevim proc tady nadavate na antidepresiva. Me teda rozhodne pomohla a nejsem po nich unavena a vedlejsi ucinky taky minimum a zadny psychozy nebo manie nemam. Vetsina lidi je bere a citi se fajn. Bez prasku to bylo rozhodne horsi. Nemam stresy a nejsem unavena.

  65. Dobrý den, nechápu, kde berete nadávání. Text je o rizicích nadměrného předepisování antidepresiv a předepisvání jako terapie číslo jedna u lehších a středně těžkých depresí, kde by šlo začít méně riskantními terapiemi. M.

  66. kamob napsal:

    Zajímalo by mě, proč se článek jmenuje – antidepresiva víč škodí, než léčí. Kde jste na to proboha přišla? Máte na to nějakou studii, nebo jen pár článků z internetu? Takových zelených hlav jako vy je hodně, ale než začnete takhle blbnout ostatní, tak si laskavě uvědomte důsledky. Ano, pokud má někdo mírnou depresi, možná mu třezalka pomůže. Já mám třeba bipolární poruchu a ujišťuju vás, že se mnou třezalka ani nehnula. Takže než sem budete psát podobné nesmysly, představte si nejdříve ty oběšence, kterými svou bohulibou činností můžete přivézt na strom. Apropo, ty řeči o Prozacu a jak způsobuje, že se lidi střílí apod…a kde bylo prokázáno, že to ti dotyční nespáchali pod vlivem choroby? Nespáchali by náhodou něco horšího, kdyby je někdo podobný Vám léčil zdravou výživou?

  67. Dobrý den, právě proto v textu jednoznačně odlišuji mírnou, střední a těžkou depresi. M.

  68. Listová napsal:

    Antidepresiva by se měly užívat v závažných případech,kdy můžou pomoci. ALE DNEŠNÍ DOKTOŘI TO PÍŠOU NA VŠECHNY NEMOCE,HLAVNĚ NA CHRONICKÉ INFEKCE,JAKO BORELIOZA A CHLAMYDIE, negativni testy, tak šup s vámi k psychiatroj, léky to vše vyřeší,je to na blití tento systém. Málokdo ví,že chlamydie,borelie a další toxiny dokážou udělat psychické peklo,halucinace,bludy,uzkosti,deprese atd Mnohdy ani člověk neví,že je v sobě má. Všechny psychické problémy mi zmizely detoxikací a léčbou infekcí. Doporučuju všem přečíst si studie,infekce v psyhiatrické praxi a podobně.

  69. Judita Lišková napsal:

    Dobrý den, tak jako u každého tématu se scházejí v diskusi názory rozdílné. Nemá asi cenu toto hodnotit, všichni sem píšeme své vlastní zkušenosti a poznatky. Já jsem odjakživa založením emotivní a citlivý člověk, proto mívám problémy s různými výkyvy nálad. AD jsem prvně okusila před třiceti lety…dnes mi je 65 let. Tehdy jsem zažívala v zaměstnání těžkou šikanu. Už si ani nevzpomínám, co mi nasadili, bylo to něco strašného, neb jsem se nemohla zvednout z postele a byla přesvědčena, že pokud vstanu, musím skočit pod tramvaj. Vše se vyřešilo zcela jednoduchým způsobem – změnou pracoviště. Ale co dělat, nejde-li o příčiny deprese zvenčí, ale jsou součástí nějakého pochodu uvnitř organismu? Poznala jsem to po letech, kdy se u mě dostavil předčasný přechod. Dva roky jsem se plácala ve stavech, které jsem si nedokázala vysvětlit, byly totiž i jaksi odlišné od oné dávné deprese. Převažovaly nepříjemné tělesné bolestivé stavy, takže jsem prošla nesčetnými vyšetření s nulovým výsledkem. Až poté někoho napadlo, zda nejde o tzv.přechodovou depresi, nasadily se hormony. Bylo mi sice najednou lépe, ale za čas jsem musela na operaci…myomy v děloze, zřejmě důsledek hormonální léčby. To se stalo před 17 lety a od té doby žiji nepřetržitě ve stavu, který se nedá nazvat žádnou fyzickou ani psychickou harmonií. Někdo by mohl říci, že stálé bolesti trávicího traktu jsou lepší než psychické výkyvy, ale je to jedno, jelikož co s vámi udělá to, že je vám denně nedobře se zákonitě odráží na stavu psychiky. Jsem přesvědčena, že k propuknutí depresí nemusí vždy docházet jen kvůli neřešeným problémům,či životním postojům, ale mohou je spustit třeba právě operace či nemoc. Nikdo vám neřekne, jak zásadní je pro zdraví umělý zásah do přírodních funkcí…u gynekologických operací je to zcela jasné, naruší se celé fungování organismu…musíte pátrat, číst, vyhledávat, aby člověk zjistil, že polovina žen po kastraci trpí celoživotně depresemi a vlastně se neví proč. Částečně k tomu dojde odnětím i vaječníků a to zdravých, jelikož tolik doktorů není schopno uvažovat a vidět v souvislostech. Psychiatři k nim patří! V současnosti mi před pěti týdny obvodní nasadil Cipralex na silné úzkosti, které mne přepadají před usnutím a po probuzení…žádná sláva, nezabírají, některé dny se cítím hůře než předtím a navíc mám silné každodenní průjmy. Patrně je zkusím vysadit, jelikož cpát se něčím bez účinku a prožívat jen negativní dopady, to nemám zapotřebí. Měním pozvolna životní styl, snad se výsledky dostaví.

  70. belzebub napsal:

    Karel,Petr,Ondřej..jediní s rozumem jak tak čtu…a radí vám dobře…nebudte líní a zajděte si v prvé řadě vyšetřit červy,toxiny,překyselení,mg v bunkách atd…potlačování příznaků v podobě antidepresiv,není řešení,..chorobné procesy v organismu pochopitel.pokračují dál..akorát o nich nebudete vědět… a ještě mi to nedá nezareagovat na Zdenku…

    Zdenka napsal:

    16. 8. 2015 (20:42)

    Váš článek spoustě lidem ublíží. Vy nevíte jakým peklem musí procházet a AD jsou jedinou jejich záchranou. Mě taky zachránily před smrtí a stále mi pomáhají žít…

    /// ano Zdenko a ještě dlouho budou,pokud budete i nadále líná a nezačnete se o své zdraví a to i fyzické pořádně zajímat;)

  71. Tomas napsal:

    Dobrý den,
    celý večer studuji alternativní cesty zvládání deprese, abych mohl vysadit a nahradit nízké dávky antidepresiv. Dorazil jsem až sem a v podstatě se mi zde potvrzuje můj názor, že slabší depresi opravdu chci zvládnout alternativně. Můj lékař mě podporuje ve vysazování, ale nenabízí mi alternativu kromě sportu. Lze řešit můj problém úpravou životního stylu, stravy a kritická období pouze přírodními prostředky ? Náročné je pro mě zimní období a kritické jaro. Mám problém se spaním, bez AD bych toho moc nenaspal. Také bojuji s úzkostí při kontaktu s cizími lidmi. Alkoholu se vyhýbám (myslím že právě ten vyvolal mé problémy s nespavostí), sportuji jen lehce … procházky a jen lehčí cyklistika.

  72. Dobrý den, s velkou pravděpodobností to možné je a je skvělé, že Vás lékař podporuje, ale vedle psychiatra budete zejména potřebovat kvalitního psychologa, který s Vámi vysazování léků a stabilizaci projde. Držím pěsti. Margit

  73. Petra napsal:

    Někdo tu psal, že ti, kteří obhajují AD jsou ti, kteří s nimi mají zkušenost a ti, kteří je haní, naopak nemají. V 16 letech jsem dostala Zoloft na lehké deprese, následovalo několik let mého vlastního doporučování, jaká je to fajn věc, jak mi pomohla atd. (spíše mi tenkrát pomohlo, že jsem mohla s někým o svých smutcích mluvit a cítila jsem se vyslyšená). AD jsem pak v průběhu života brala ještě dvakrát nebo třikrát a ve svých 33 letech jsem zjistila, kolik škody jsem si tím způsobila, kolik zcestných rozhodnutí, chaotických pocitů a situací, jsem díky nim udělala, či musela projít. Trpím nyní vážnýmí premenstruačními problémy, kdy se projevy v průběhu času vystupňovaly /neléčeny a naprosto neadresovány/ a kdy ty nejintenzivnější projevy probíhaly vždy v průběhu „léčby“ AD a po jejím vysazení. Každá takováto zkušenost lidský systém rozhodí ještě o něco více než předtím. AD nedoporučuji ani nejhoršímu nepříteli a ráda bych se spojila s lidmi, kteří by mi mohli pomoct dosáhnout kompenzace nebo alespoň zadostiučinění, protože se cítím enormně poškozená, jak po stránce zdravotní, tak i sociální.

Napsat komentář